Azorské ostrovy

Představte si, že jste na ostrově uprostřed Atlantiku, tisíc kilometrů od nejbližšího velkého města. Klima je na něm stálé, ale pokud Vás přeci jen přepadne déšť či mlha, stačí popojet jen pár kilometrů na druhou stranu ostrova, kde je zpravidla slunečno. Cesta na opačné pobřeží vede buď kolem moře, anebo přes hory, kde se nad mraky vystavuje dva kilometry vysoká sopka. Serpentiny silnice vedou mezi nádhernými pastvinami a jsou lemovány hortenziemi. A když všechno tohle člověka už tolik nebere, vždy může skočit do moře, kde je kolem něj zpravidla hejno ryb, na skalách kolem okolo pomalu lezou mořští ježci a hvězdice a ze dna vše pozoruje barvy měnící chobotnice. Anebo, není ani potřeba nořit hlavu pod vodu, však přímo na hladině mezi mořskými želvami tryskají vorvani, plejtváci, či kulohlavci a nad hladinu vyskakují delfíni. Nezní to tak trochu příliš idylicky, jako pozemský ráj? Však ne nadarmo jsou právě Azorské ostrovy za poslední evropský ráj považovány. Ještě se mi totiž nestalo, abych si z rodinné dovolené dovezl přes dvacet tisíc fotek a natočený krátký televizní film. Utopický ráj se však může snadno proměnit v pozemské peklo, stačí k tomu málo. O tom všem budeme vyprávět ještě za čerstva, moje žena i já …