U českých krajanů v rumunském Banátu

"Čtyři roční období u českých krajanů v rumunském Banátu"

Rumunské transylvánské území Banát bylo ve středověku součástí Uherského království a od poloviny 16. do 18. století pod nadvládou Turků, kteří pak byli v začátku 19. století rakouskými vojsky vytlačeni za Dunaj a začalo osídlování těchto nehostinných končin. První vlnu českého osídlení jižního Banátu vyvolal již v roce 1823 pohotový Magyarly, dřevopodnikatel z tamní Oravice a nájemce rozsáhlých lesů v pohoří Lokva nad Dunajem. Do tohoto území pod slibem přidělení půdy, osvobození od vojenské služby, roboty a daní vylákal několik stovek přesídlenců z Čech, aby pro něj mýtili lesy a také pálili dřevěné uhlí. Naší tamní krajané jsou tedy v této oblasti už 200 let. Postupně založili v tom tehdy hodně nehostinném kraji šest celočeských vesnic > Svatou Helenu, Gernik, Rovensko, Bígar, Eibenthal a Šumici, ... posléze se stali obyvateli Rumunska, přežili obě světové války i Cauceskův tvrdý komunistický režim. Po celých těch dvě stě let si ale zachovali výbornou češtinu, spoustu starých krojů, písniček i zvyků, obdělávali v těch bizarních krasových krajích nad Dunajem svá horská svažitá políčka a muži navíc také pracovali v místních dolech. Hned za tamní hranicí v sousedním Srbsku žijí krajané také ve vesnicích Česko Selo a Krusčica. Je to lid tvrdý, ale přívětivý, kraj okolo malebný, plný pastvin, jeskyní, dalekých výhledů i hlubokých roklí, ... v každé roční době jinak zajímavý pro zkoumání a toulání všemi způsoby. Tato unikátní komunita je stále více ohrožována globalizací a tlaky civilizace. Jaké jsou její perspektivy a jak jí lze pomoci?