David Hainall (1975)

Začátkem prosince 1989 se stal jedním ze zakládajících členů skautského oddílu v Hustopečích u Brna. V té době také vzal poprvé do ruky kinofilmový fotoaparát a začal plnit oddílovou kroniku vlastnoručně udělanými černobílými fotografiemi. Po gymnáziu vystudoval obor zdravotnický záchranář a nedlouho působil i u vodní záchranné služby v Brně. V devatenácti letech pak vedl svůj první zájezd pro cestovní kancelář. Potřeba pohybu a závislost na cestování ho přivedla také ke studiu biologie a tělesné výchovy na PF UJEP v Ústí nad Labem. Po úspěšném absolutoriu nastoupil na chrudimskou základku jako učitel přírodopisu, tělesné výchovy, zeměpisu a občanské výchovy. Po patnácti letech učitelské praxe zjistil, že se nedokáže zodpovědně věnovat zároveň práci učitele a přitom cestovat, fotografovat, psát a učit fotografování. Pořádá pravidelné cestovatelské přednášky a učí na fotografických kurzech a fotografických procházkách po celé ČR. Je jedním z kmenových autorů webu Prima Zoom. Stovky jeho publikovaných článků jsou věnovány popularizaci vědy, biologii, historii a cestování s fotografováním na cestách. Ty můžete kromě webu Prima Zoom vidět např. na cestovatelském portále Hedvábná stezka nebo v časopisech Travel Life, Travel Focus, Lidé a hory, Everest a Příroda a v řadě dalších. Fascinovaný barevností světa se David nejčastěji toulá po balkánských nebo asijských zemích. Na cestách rád sbírá lidské příběhy, pohádky a legendy, o nichž je přesvědčený, že o člověku a zemi řeknou více než desítky stránek popsaných v turistickém průvodci. Z každé cesty se snaží přivézt ucelený soubor většinou dokumentárních fotografií. Můj web

Michal Poulíček (Agentura Pohodáři)

Kameraman, fotograf, potápěč a člen Agentury Pohodáři, která již více než 20 let připravuje cestovatelské dokumenty pro školy. Už v 16 letech tvrdil, že se jednou podívá na druhou stranu světa. V rámci sbírání zkušeností cestoval po Evropě a ve 24 letech přišla nabídka, která se neodmítá. Přijal pozvání na svou první velkou cestu, a to rovnou na indonéskou Papuu na ostrově Nová Guinea. Strach a obavy měl už při přípravách, ale nakonec to byla cesta, která mu změnila život...

Vladimír Hauk (1968)

Vláďa, žijící do nedávna „normálním“ životem spořádaného otce rodiny, se jednoho dne rozhodl a přestal čekat na „někdy“. Nechal doma svým dospívajícím synům pár drobných na domácnost, sbalil baťůžek a vyrazil na cestu kolem světa. Při práci, kus po kuse. Vždy v rámci své normální dovolené. Během pěti navazujících cest překonal euroasijský kontinent, projel jihovýchodní Asií. Přes Papuu Novou Guineu, Austrálii a Havaj dorazil až do San Franciska, odkud hodlá příště pokračovat dál. O svých zážitcích píše na blogu cestajepribeh.cz. A nyní také vypráví.

Karel Štěpánek

Karel Štěpánek, rodák z Liberce, cestoval hodně již během studia. Jeden rok strávil v portugalském Lisabonu, půl roku na Kanárských ostrovech a několikrát odjel pracovat na léto do USA a do Kanady, odkud se poté vydal např. na Aljašku nebo Havaj. Po ukončení vysoké školy začal pracovat jako projektový manažer v Praze. Cítil však, že ho to stále táhne do světa. Proto vytvořil cestovatelský projekt "Z kanclu kolem světa aneb stop otlačeným zadkům!", při kterém s partou kamarádů za více než dva roky objel svět. Následné velké dobrodružství v Indii a Nepálu se protáhlo na další rok. Netrvalo dlouho a Karel se odjel oženit do Argentiny. Co se bude dít dál? Sleduj jeho další dobrodružství na FB a IG @travel4ever.cz

Matouš Vinš

Cestovatel, kreativec, publicista a autor Travel Bible. Díky digitálnímu nomádství se mu doslova otevřel svět. Od roku 2014 žil v Thajsku, Vietnamu, na Srí Lance, v Austrálii, Portugalsku, Holandsku, Japonsku nebo Německu. Rád objevuje zapadlé oblasti na motorce, fotí lidi a chodí po horách.

Linda a Jirka Martiškovi

Digitální nomádi tělem i duší. Cestujeme a pracujeme online společně již od roku 2015, kdy jsme podnikli první výpravu do Las Palmas na Gran Canarii. Od té doby jsme takto nomádsky navštívili na několik měsíců např. i Asii a střední Ameriku. Linda se věnuje projektu Příběhy zrození, kde si povídá se ženami o jejich cestě za miminkem a Jirka pomáhá lidem odstraňovat psychické bloky a rozvíjí Psaní Hravě, kde se lidé učí psát všemi deseti hraním her. V roce 2020 jsme se stali rodiči a od té doby máme v životě parťáka Šimonka. 

Eliška Coufalová

Instruktorka na motorce působící po celé České republice, na Masarykově okruhu v Brně, ale i na Gran Canarii. Pedagog volnočasových a outdoorových aktivit, prožitkové pedagogiky, trenér s největší vášní předávat bezpečí a radost prostřednictvím učení v jedné stopě. Novinářka píšící pro časopis Motohouse a v minulosti projektová manažerka a lektorka v lezeckém oddíle. Žena, co se drží hesla: “Abych mohla učit své klienty, musím především učit a posouvat sebe sama”. Autorka vzdělávacího systému online výuky jízdy na motorce.

Klára Kolouchová (1978)

Jsem rodilý Pražák (*1978), ale nedá se říci, že bych byla křtěná poklidnou Vltavou. Do čtyř let věku jsem si užívala radosti prý časově náročného jedináčka. Hračka na pět minut – bum bác, letí do kouta – a co bude dál rodičové!? Pak se narodila sestra Denisa a já si ten životní prostor musela vydobývat a asi mi to trošku zůstalo. Do vínku mi bylo dáno nadšení pro věc, zvídavost, touha objevovat – žít. Svým elánem nyní dokážu strhnout okolí a moje chuť stále něco podnikat je prý orámována nekonečným optimismem. Není to ale jen touha po dobrodružství, po něčem stále novém, ale i hledání a nalézání duševní pohody, zákonitostí našeho života a jeho smyslu. Určitě mám schopnost se i zastavit, ale pak zcela určitě zase vyrazím za něčím novým. Výzva, je asi to správné slovo, na které slyším; to je moje slabost – nebo síla?! Po absolvování základní jazykové školy a klasického gymnázia jsem vystudovala obchodní management na Anglo-American College v Praze. Výborná angličtina mě již v průběhu studia nasměrovala na pozici PR managera pro zahraniční firmy. Zásadní posun byl pak čtyřletý pracovní pobyt v Londýně, který výstižně charakterizuje text známé písně „meeting, briefing, brainstorming“. Ze zaměstnance reklamní agentury jsem poskočila na pozici referenta londýnské státní správy (HR) a jelikož ráda nestíhám, začala jsem v úplně „placatém“ Londýně trénovat na vysoké hory. Moji miláčci – žlutý chopper nebo kultovní Mini Cooper – pendlovali mezi prací a atletickým oválem a bazénem a posilkou, do práce jsem ovšem běhala s batohem plným PET lahví s vodou. Dokonalá příprava na svou první velehoru. Aconcagua (6.962m) v Jižní Americe v roce 2005 se stala oním vrcholem, dokonce kontinentálním. O rok později jako historicky druhá Češka jsem zdolala osmitisícovou himálajskou Cho Oyu. To už byla vstupenka na nejvyšší horu světa v doprovodu Tashi Tenzinga, vnuka legendy z roku 1953. Zase tréninky, hektická logistika, ale milník neskutečný – 16.5.2007 – první Češka na Everestu! Následné mateřství by napovídalo o fázi zklidnění, ale to byl jen příslovečný klid před bouří. V dubnu 2008 se narodila dcera Emma. O čem ten život je? Kojím v pauzách mezi obchodními schůzkami a jednáními v prestižní konzultační firmě, ale hlavně jsem máma a jsme na život dvě – já a úžasná Emma, která mě dokonce pustila ještě jednou do Himálaje. Krásná hora Ama Dablam tehdy v létě 2011 nikomu nedovolila přiblížit se k vrcholu – sněžilo a sněžilo a sněžilo. Zato se povedla Mc Kinley v Severni Americe, tj. další nejvyšší bod kontinentu a potom Elbrus – evropský gigant, to vše v roce 2013. Tam už mi dělal parťáka Martin a zůstalo mu to. Z rozené Poláčkové je Kolouchová a další milník je na světě – je to kluk jako buk a Emma může rozumovat: „Nebreč Cyrdo, dyť seš chlap!“ Cyril se symbolicky narodil 16.5.2014, má ten můj Everest pod kůží. Nyní jsem konečně krásně „nezaměstnaná“ a na horském kole si vleču Cyrdu v trojkoláku. Golf začínám teprve objevovat a tak si ty nové sportovní disciplíny užívám. Tenis samozřejmě nezanedbávám, jen lyže jsem překlopila i do skialpu. Relax stále nabízí divadlo, kino, balet, operu a dobrou knížku nebo dobrou partu. Hlavně být stále v pohybu, stále se musí něco dít. A taky že ano. Z báječné mateřské dovolené mě vylákalo jak jinak než kouzlo další hory. Hory, na kterou jsem s respektem a úctou pomýšlela mnoho let vždy s podtextem – moje tabu. Tak tahle hora, majestátná K2 mě v roce 2016 pustila do třetího výškového tábora v 7300 metrech nad mořem. Až lavina, která tehdy smetla vše, na čem jsme několik týdnů usilovně pracovali, ukončila sen o vrcholu. Sny ale nemizí, a tak jdu do toho po dvou letech znovu…

Pavel Stejskal

Někteří tvrdí, že Pavel musel být v minulém životě sněhulák, protože jedině tak se dá vysvětlit jeho vášeň pro severské země, kam směřuje většina jeho cest a kde strávil „zatím“ nejkrásnější část svého života, a to během studia produktového designu na univerzitě v Trondheimu. Domluví se norsky a jeho ideální představa života je uprostřed severské divočiny, která nabízí vše – noční ticho uprostřed hlubokých lesů s polární září na obloze, ale i hučení vodopádů ve skalnatých horách a křik racků na mořském pobřeží. Kromě severu však jeho kroky zavítali i do exotických zemí od rovníkové Afriky, přes Blízký východ až do nejvyššího pohoří světa Himalájí. Pokud je člověk dostatečně otevřený novým zkušenostem, překoná sám sebe a vykročí ze své komfortní zóny, má toho každá země mnoho co nabídnout a je jedno jestli jste jeden měsíc na větrem a deštěm zmítaných Faerských ostrovech a hned další měsíc v horké a vyprahlé Negevské poušti v Izraeli.

Tereza Huclová (1983)

Tereza Huclová několik let prožila v Maroku. Zamilovala si tamní přírodu, lidi i jejich humor a ráda toto nadšení sdílí se světem. Je zakladatelkou specializované CK ZazitMaroko.cz a na společných cestách lidem ukazuje, že Maroko nabízí mnohem víc než jen památky popsané v průvodcích. S Terezou se můžete do Maroka vypravit, nechat si od ní cestu naplánovat nebo se s ní potkat na některé z jejích cestovatelských přednášek. Její marocké postřehy a příběhy také můžete sledovat na instagramu a facebooku @zazitmaroko nebo na blogu www.zazitmaroko.cz