Jan Staněk

Nadšenec do cestování "po vlastní ose" jak po souši tak po moři, Aktivní jachtař od roku 1998, velitel mořské plavby B, pilot PPL a dronu v kategorii A2, amatérský fotograf. Rád vymýšlí a organizuje "výlety mimo civilizaci". Díky elektrotechnickému vzdělání dokáže na lodi opravit cokoliv zapojeného do elektřiny.

Filip Mayer

Filip Mayer je autor Deníku dobrodruha, který založil v roce 2017. Cítil totiž strach ve společnosti z něčeho nového, nepoznaného, z jiných ras a kultur, přičemž on sám projel více jak 60 států světa a poznal, že všude po světě jsou lidé stejně hodní jako u nás. Deníkem dobrodruha ukazuje společnosti, že jedinou cestou je být otevřený a snažit se pochopit ostatní.

Jiří Soural (1970)

Nadšenec cestování a fotografování, posledních několik let si tím plním své klukovské sny. Každý rok podnikám několik cest do světa, moje srdeční záležitost jsou polární kraje. Přestože nejsem profesionální fotograf, dávám si na fotografiích z cest záležet a pečlivě je vybírám. Byl bych rád, aby lidé, kteří je uvidí, pocítili krásu a genius loci míst, která jsem navštívil.

Michal Knitl (1983)

Michal Knitl sa narodil 2. 12. 1983 v Bratislave. Vyrastal v Petržalke, v paneláku oproti Inchebe. Prvýkrát sa dostal do zahraničia počas hromadného pochodu pri príležitosti otvorenia hraníc, peši s rodičmi. Od rakúskeho colníka dostal cukrík. Plávať sa naučil o dva roky neskôr počas prvej dovolenky pri mori v Chorvátsku. Poznámky z ciest si začal zapisovať ešte ako 12-ročný počas návštevy Alhambry v španielskej Granade. Krásu a čaro prírody začal spoznávať počas stredoškolských výletov s triednym učiteľom Ondrejom Demáčkom. Cestovať začal počas vysokej školy. Najprv cez program Work and Travel v USA, neskôr aj vďaka dobrovoľníckym a študijným pobytom po Európe. Napriek úspešnému ukončeniu štúdia manažmentu ľudských zdrojov v Bratislave a získaní 1. ceny Centra pre filantropiu za najlepšiu diplomovú alebo ročníkovú prácu na tému filantropia cítil, že jeho cesta vedie iným smerom. Vydal sa do Južnej Ameriky, kde strávil 15 mesiacov. O svojej ceste napísal cestopis „Na juhoamerickej vlne“. Od mája 2011 strávil necelý rok a 3 mesiace v Strednej Ázii a na indickom subkontinente, ktoré opisuje v cestopisoch „Hodvábny vietor“ a „Farebný svet“. Od roku 2013 organizuje cestovateľský festival Cestou necestou, na ktorom dáva priestor nezávislým cestovateľom prezentovať svoje zážitky a snaží sa inšpirovať ľudí cestovať a spoznávať nepoznané. V lete 2015 absolvoval zatiaľ svoju najdobrodružnejšiu cestu do Indonézie a Papuy-Novej Guiney, kde počas štyroch mesiacov spoznal svet a život, aký zatiaľ nikde inde nezažil. O tri roky neskôr vďaka súťaži s Treklandom sa dostal do základného tábora K2 v Pakistane a výlet si predĺžil o ďalší mesiac v Indii. Je jedným z najaktívnejších couchsurferov na svete. Vyše 500 nocí prespal na viac ako 200 gaučoch na všetkých kontinentoch okrem Antarktídy a Afriky. Od domu so služobníctvom v Pakistane a Indii až po miesto pred domom na záhrade v Nórsku alebo na zdieľanej izbe 2×4 metre s domácim a ďalším cestovateľom v Čile. A ďalší ho pozvali domov priamo z ulice alebo turistického chodníka. Napríklad do jurty v Kirgizsku, keď išiel okolo. Keď cestuje, zaujímajú ho dve veci – život domácich a hory. Posledné roky sa venuje joge a akrojoge. Živí sa písaním o cestovaní, prezentovaním svojich zážitkov, organizovaním cestovateľských festivalov, predajom cestovateľských fotografií a počas zimy je snowboardovým inštruktorom. Prostredníctvom cestopisov predstavuje svoj príbeh na cestách a opisuje život ľudí, ktorých stretol. Rád by svojimi cestami inšpiroval ďalších a tvrdí, že cestovať môže úplne každý. Viac o jeho cestách, ako aj o predošlých publikáciách, ktoré sú aj v elektronickej podobe, sa dozviete na mej stránke.

Jiří Pasz (1981)

Jirka Pasz absolvoval obor Humanitární pomoc a sociální práce na Cyrilometodějské teologické fakultě UP a Caritas VOŠ, v Nizozemském Utrechtu obor Mezinárodní rozvoj. Navštívil 50 zemí světa a spolupracoval s řadou neziskových organizací a mezinárodních institucí, fotil dětské vojáky v Ugandě, kastu sexuálních pracovnic v Nepálu, skejťáky v Barmě, zdevastované Haiti, uprchlíky v Zambii či český lékařský humanitární program MEDEVAC. Pracoval jako sociální pracovník s Romy, na prevenci korupce v ČR, či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Mezi jeho úspěchy patří fotografické výstavy v New Yorku, Ženevě a Bruselu, podíl na dvou dokumentárních filmech či založení filmového festivalu Na hlavu s tématikou duševního zdraví. Věnoval se sérii rozhovorů Nebát se pro Skautský institut a společně s přítelkyní Adélou Plechatou vydali knihu Normální šílenství představujícím atlas duševního zdraví do každé domácnosti.

Martin Půlpán

Ahoj, jmenuji se Martin Půlpán a narodil jsem se v Pardubicích, ale posledních několik let jsem žil a pracoval v Praze. NA PODZIM ROKU 2018 JSEM SI ZABALIL MALÝ BATOH A VYDAL SE TOULAT SVĚTEM. Z Evropy jsem přes Turecko, Írán, Kavkaz a střední Asii dojel do Číny, odkud mé kroky vedly směr jihovýchodní Asie. Bohužel po roce a půl jsem musel cestu dočasně přerušit kvůli pandemii COVID-19.

Tomáš Pachman

Tomáš Pachman (Pachy) je mladý student, který si v 18 letech řekl, že ho nebaví každodenní nudný život a že chce zažít dobrodružství. Přihlásil se na stopovací akci X-Challenge po Evropě, kde mají účastníci plnit nejrůznější nemožné úkoly. Od tohoto momentu začal jeho šílený život a za těch pár let si dokázal stopnout tank, letadlo nebo loď, získat čísla na milionáře, mluvit v rádiu a v městském rozhlase, roztancovat náměstí, místo zkouškového dobrovolničit v Číně a nebo čekat 13 hodin na benzínové pumpě.

David Hainall (1975)

Začátkem prosince 1989 se stal jedním ze zakládajících členů skautského oddílu v Hustopečích u Brna. V té době také vzal poprvé do ruky kinofilmový fotoaparát a začal plnit oddílovou kroniku vlastnoručně udělanými černobílými fotografiemi. Po gymnáziu vystudoval obor zdravotnický záchranář a nedlouho působil i u vodní záchranné služby v Brně. V devatenácti letech pak vedl svůj první zájezd pro cestovní kancelář. Potřeba pohybu a závislost na cestování ho přivedla také ke studiu biologie a tělesné výchovy na PF UJEP v Ústí nad Labem. Po úspěšném absolutoriu nastoupil na chrudimskou základku jako učitel přírodopisu, tělesné výchovy, zeměpisu a občanské výchovy. Po patnácti letech učitelské praxe zjistil, že se nedokáže zodpovědně věnovat zároveň práci učitele a přitom cestovat, fotografovat, psát a učit fotografování. Pořádá pravidelné cestovatelské přednášky a učí na fotografických kurzech a fotografických procházkách po celé ČR. Je jedním z kmenových autorů webu Prima Zoom. Stovky jeho publikovaných článků jsou věnovány popularizaci vědy, biologii, historii a cestování s fotografováním na cestách. Ty můžete kromě webu Prima Zoom vidět např. na cestovatelském portále Hedvábná stezka nebo v časopisech Travel Life, Travel Focus, Lidé a hory, Everest a Příroda a v řadě dalších. Fascinovaný barevností světa se David nejčastěji toulá po balkánských nebo asijských zemích. Na cestách rád sbírá lidské příběhy, pohádky a legendy, o nichž je přesvědčený, že o člověku a zemi řeknou více než desítky stránek popsaných v turistickém průvodci. Z každé cesty se snaží přivézt ucelený soubor většinou dokumentárních fotografií. Můj web

Lucka Kohoutová Vinická

Cestovat začala už jako malá s rodiči a v roce 2014 se poprvé vydala na dobrodružnou cestu jen s krosnou a kamarádkou do Kostariky. Tento způsob cestování si zamilovala a tak už jezdí jen s co nejlehčím báglíkem a se svým manželem, občas ale ráda vyrazí i sólo. Do její „kontinentální“ sbírky jí chybí už jen Antarktida a byla už v téměř osmdesáti zemích světa. Z těch si nejvíc oblíbila Peru, Tibet a Barmu. Nejvíc času ale strávila v Africe – někdy čistě cestováním, někdy i nomáděním. Když se všechny africké cesty posčítají, dají dohromady už skoro devět měsíců jejího života. Na cestách moc ráda fotí a nejvíc ji zajímají (a dojímají) divoká zvířata, staré kultury a intenzivní zážitky.

Dlouhovory (1984)

Krátké rozpravy z Dlouhé ulice. Pravidelné čtvrteční vědomostní kvízy a úterní kvízy s hostem!