Czech Photo Center

Czech Photo Centre je umělecká galerie se zaměřením na fotografii, která podporuje v tvůrčí činnosti a seberealizaci profesionály, aktivní fotografy, vyhledává mladé talenty a motivuje k fotografickému pohledu na svět různé cílové skupiny napříč generacemi. Centrum spolupracuje se světovými, evropskými a pražskými významnými autory a je výkladní skříní toho nejlepšího, co se ve fotografickém světě děje. Czech Photo Centre funguje jako multižánrový prostor s fotografickým ateliérem, workshopovou a přednáškovou místností. Programovou náplní centra je celoroční výstavní činnost s doprovodnými aktivitami (besedy, přednášky, autorské prezentace, promítání filmů zaměřených na fotografii, komentované prohlídky, celoroční vzdělávání pro děti i dospělé). Součástí činnosti centra je spoluorganizace prestižní novinářské soutěže Czech Press Photo a Czech Nature Photo, v prostorách centra se pravidelně konají mezinárodní poroty či výstavy Grantu Prahy pražského primátora.

Tomáš Šapovalov

2 roky žil v Karibiku na ostrově Svatý Martin, více než rok na Novém Zélandu. Navštívil Austrálii, Japonsko, Rusko, Samou a další země. Založil nejobsáhlejší informační portál o Novém Zélandu VisitKiwi.cz a na svém Youtube kanálu Dlouhovory vysílá vědomostní kvízy, velmi často s cestovatelskou tématikou a zajímavými hosty.

Viktorka Rys

Viktorčina Cesta tam. Cestuje nalehko, nízkonákladově a bez letadel. Specializuje se na dálkové treky, zejména off-trail. Přešla pěšky karpatský oblouk ze Zlína do rumunského Banátu, Balkán z Banátu do Istanbulu, Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Ázerbajdžánu. Půl roku žila na Islandu, kde pracovala na farmě jako "vinnukona" a honačka ovcí. V rámci své záliby v mikrodobrodružstvích cestovala do Itálie v přestrojení za muže, bivakovala v konstrukcích pražských mostů nebo se vydala po řece na nafukovacím lehátku. Během cest se zapojuje do dobrovolnických projektů např. na organických farmách nebo v uprchlických táborech, fotografuje a testuje ultralehké vybavení Pod 7 kilo. V nakladatelství BWTBooks jí vyšla kniha Hory a nekonečno.

Petr Kosek (1979)

Zakladatel NALEHKO.com. Cestovatel, lezec a milovník dlouhých treků – zatím jediný čech, který prošel tři nejdelší světové treky (Triple Crown, cca 12 000 km). Rodák z Orlických hor, vystudoval Technickou univerzitu v Liberci. Podnikl několik delších treků (Huayhuash, Torres del Paine circuit) a lehkých výstupů v Patagonii, Chile, Střední Americe a USA, zakončených vyhlášenými bigwally v Yosemitech (The Nose a Salathe Wall na El Capitanovi atd.) Po objevení království dlouhých treků prošel v roce 2012 během 4 měsíců 4 200 km dlouhý Pacific Crest Trail napříč nejvyššími pohořími na západě USA. Následovalo opravdové dobrodružství při průchodu 4 500 km dlouhého Continental Divide Trailu po Skalistých horách středem severoamerického kontinentu v roce 2016. Od mexické hranice po Kanadu, s manželkou, místo svatební cesty. Pouště, sníh, divoké řeky, medvědi grizzly…a samota. Posledním „snadnějším“ kouskem byl rychlý přechod 3 500 km dlouhé Appalačské stezky brzy zjara 2018. Díky přípravám na tyto treky objevil království ultralehkého trekového vybavení a věnuje se pohybu přírodou a horami s minimalistickým vybavením. Aby mohl i ostatním přiblížit myšlenky a principy ultralehkého pojetí trekingu a zároveň se podělit o svoje zkušenosti a zážitky, založil a provozuje web www.nalehko.com.

Jan Dušek (1980)

Jan Dušek má diagnostikovanou progresivní formou roztroušené sklerózy a je odkázaný na invalidní vozík. Jeho sen byl absolvovat poutní cestu do Santiaga de Compostela spolu se svým devítiletým synem Jendou. Rozhodl se pokořit Svatojakubskou cestu hned z několika důvodů. Sám pro sebe vyrazil s prosbou o zpomalení průběhu nemoci. Všem ostatním chce hlavně ukázat, že na kolečkách život nekončí a i v těžké životní situaci je možné si splnit své sny a cíle.

Zuzana Nerudová a Tony Košař

Zuzana Nerudová a Tony Košař

Mart Eslem

Narodil jsem se předčasně a celý měsíc lékaři bojovali o to, aby mě sebrali doslova hrobníkovi z lopaty. V době, kdy jsem chodil do mateřské školy mě byla diagnostikována epilepsie a díky několika ztrátám vědomí na veřejnosti jsem si pár měsíců poležel po nemocnicích. Ještě své 15. narozeniny jsem slavil za železnou oponou komunistického bloku, bez možnosti dostat se do svobodného světa jinak než emigrací při které bych riskoval vlastní život a značně jej svým činem znepříjemnil všem svým příbuzným. Ani ne za dalších 15 let jsem se v neděli 16. února 2003 v 9 hodin a 38 minut vylodil na místě zvaném Neko Harbour a otiskl svou stopu do posledního 7. kontinentu naší planety. Své 46. narozeniny jsem oslavil v Paraguayském Asuncionu a v tu dobu jsem měl procestováno 94 zemí světa. Jaká byla v mých 15 letech šance, že prožiju podobný život? Prakticky nulová a přesto se to stalo. Co jsem k tomu nejvíce potřeboval? Většina lidí si myslí, že peníze. Jsou úplně vedle. Spousta lidí má mnohonásobně více peněz než já a přesto necestuje. To hlavní co k tomu bylo zapotřebí byla touha. Pokud po něčem toužíte, život vždy zařídí, aby vám do cesty přihrál možnosti, jak svůj sen zrealizovat. Říká se, že Bůh nám nikdy do života nepustí žádný sen, aniž by nám zároveň dal v životě možnost jej uskutečnit...

Vladimír Hauk (1968)

Vláďa, žijící do nedávna „normálním“ životem spořádaného otce rodiny, se jednoho dne rozhodl a přestal čekat na „někdy“. Nechal doma svým dospívajícím synům pár drobných na domácnost, sbalil baťůžek a vyrazil na cestu kolem světa. Při práci, kus po kuse. Vždy v rámci své normální dovolené. Během pěti navazujících cest překonal euroasijský kontinent, projel jihovýchodní Asií. Přes Papuu Novou Guineu, Austrálii a Havaj dorazil až do San Franciska, odkud hodlá příště pokračovat dál. O svých zážitcích píše na blogu cestajepribeh.cz. A nyní také vypráví.

Jan Staněk

Nadšenec do cestování "po vlastní ose" jak po souši tak po moři, Aktivní jachtař od roku 1998, velitel mořské plavby B, pilot PPL a dronu v kategorii A2, amatérský fotograf. Rád vymýšlí a organizuje "výlety mimo civilizaci". Díky elektrotechnickému vzdělání dokáže na lodi opravit cokoliv zapojeného do elektřiny.

Martin Šíl

Cestovatel, fotograf a muzikant. Miluje táboření a cestování Afrikou, kam jezdí už skoro dvacet let. Zvláštní láskou je pro něj Kalahari, která mu učarovala už při první cestě. Vrací se k ní a s neklidem pozoruje, jak se i její nejdivočejší srdce mění z divoké šelmy na sice nebezpečné, ale drátem obehnané a náhubkem spoutané zvíře. V roce 2011 přeložil knihu křováckých legend Příběhy jižní Afriky. O svých cestách píše a vypráví, pořádá výstavy. V letech 2014 a 2016 podnikl dvě expedice k africkému vodopádu Tugela Falls, díky který se vodopád posunul na první místo světových tabulek jako nejvyšší vodopád na světě. V současnosti pracuje na dokumentu o zapomenutém českém cestovateli a filmaři Johnu Ladislavu Bromovi, který cestoval Afrikou na sklonku koloniální éry.