Cestovatelé, cestovatelky i další blázni
Cestování patřilo vždy mezi dobrodružné a nebezpečné formy seberealizace.
Tereza Huclová (1983)
Tereza Huclová několik let prožila v Maroku. Zamilovala si tamní přírodu, lidi i jejich humor a ráda toto nadšení sdílí se světem. Je zakladatelkou specializované CK ZazitMaroko.cz a na společných cestách lidem ukazuje, že Maroko nabízí mnohem víc než jen památky popsané v průvodcích. S Terezou se můžete do Maroka vypravit, nechat si od ní cestu naplánovat nebo se s ní potkat na některé z jejích cestovatelských přednášek. Její marocké postřehy a příběhy také můžete sledovat na instagramu a facebooku @zazitmaroko nebo na blogu www.zazitmaroko.cz
Filip Mayer je autor Deníku dobrodruha, který založil v roce 2017. Cítil totiž strach ve společnosti z něčeho nového, nepoznaného, z jiných ras a kultur, přičemž on sám projel více jak 60 států světa a poznal, že všude po světě jsou lidé stejně hodní jako u nás. Deníkem dobrodruha ukazuje společnosti, že jedinou cestou je být otevřený a snažit se pochopit ostatní.
Matka, čtyřicítka, co neumí anglicky kváknout, krom naší krásné češtiny ovládá jen mrtvou latinu a němčinu, a přitom cestuje "kade tade". Taky za kačku, tedy s minimálními náklady, ale s maximálními vjemy a zážitky! Jo, a s číší vína po okraj plnou a partou svých "FB spolucestujících", kteří jsou pro ni hybným motorem, důvodem každého dalšího kroku, motivací k úsměvu napříč všem cestovatelským i životním jobovkám a rodinou. Autorka knihy ZA KAČKU (Nakladatelství Albatros) a nyní druhé - CESTUJI za KAČKU 2, vydanou ve vlastní režii. Nejčtenější autor cestopisů na webu www.cestujlevne.com. Své cestopisy a postřehy cest publikuje na vlastním webu www.cestujizakacku.cz a své 26 000 skupině přátel na facebooku: https://www.facebook.com/CESTUJIzaKACKU
Kateřina Veselá (1998)
Ahoj! Jmenuji se Káťa, jsem studentka vysoké školy a obrovský dobrodruh s neustálou potřebou někam jezdit, objevovat nové kouty světa a získávat nové zážitky. V posledních šesti letech se snažím dokázat, že studovat ať už na střední, nebo vysoké škole a zároveň cestovat není problém. S baťůžkem na zádech a minimálním rozpočtem jsem projela napříč Indonésií, Tureckem a několika evropskými ostrovy jako například Kypr, Kanárské ostrovy, Madeiru nebo Sardinii. Každé léto od svých 18 let jsem našla způsob, jak spojit letní brigády a cestování. Sbírala jsem ovoce na farmě ve Skotsku, uklízela v kempu v Itálii, hlídala děti jako AuPair na Islandu, dělala animátorku v Chorvatsku a pracovala na bramborové farmě na Islandu. Současně s tímto dobrodružstvím jsem v letošním roce dostala bakalářský diplom z chemie a stále pokračuji ve své krasojízdě za dobrodružstvím.
Zuzana Nerudová a Tony Košař
Michal Knitl (1983)
Michal Knitl sa narodil 2. 12. 1983 v Bratislave. Vyrastal v Petržalke, v paneláku oproti Inchebe. Prvýkrát sa dostal do zahraničia počas hromadného pochodu pri príležitosti otvorenia hraníc, peši s rodičmi. Od rakúskeho colníka dostal cukrík. Plávať sa naučil o dva roky neskôr počas prvej dovolenky pri mori v Chorvátsku. Poznámky z ciest si začal zapisovať ešte ako 12-ročný počas návštevy Alhambry v španielskej Granade. Krásu a čaro prírody začal spoznávať počas stredoškolských výletov s triednym učiteľom Ondrejom Demáčkom. Cestovať začal počas vysokej školy. Najprv cez program Work and Travel v USA, neskôr aj vďaka dobrovoľníckym a študijným pobytom po Európe. Napriek úspešnému ukončeniu štúdia manažmentu ľudských zdrojov v Bratislave a získaní 1. ceny Centra pre filantropiu za najlepšiu diplomovú alebo ročníkovú prácu na tému filantropia cítil, že jeho cesta vedie iným smerom. Vydal sa do Južnej Ameriky, kde strávil 15 mesiacov. O svojej ceste napísal cestopis „Na juhoamerickej vlne“. Od mája 2011 strávil necelý rok a 3 mesiace v Strednej Ázii a na indickom subkontinente, ktoré opisuje v cestopisoch „Hodvábny vietor“ a „Farebný svet“. Od roku 2013 organizuje cestovateľský festival Cestou necestou, na ktorom dáva priestor nezávislým cestovateľom prezentovať svoje zážitky a snaží sa inšpirovať ľudí cestovať a spoznávať nepoznané. V lete 2015 absolvoval zatiaľ svoju najdobrodružnejšiu cestu do Indonézie a Papuy-Novej Guiney, kde počas štyroch mesiacov spoznal svet a život, aký zatiaľ nikde inde nezažil. O tri roky neskôr vďaka súťaži s Treklandom sa dostal do základného tábora K2 v Pakistane a výlet si predĺžil o ďalší mesiac v Indii. Je jedným z najaktívnejších couchsurferov na svete. Vyše 500 nocí prespal na viac ako 200 gaučoch na všetkých kontinentoch okrem Antarktídy a Afriky. Od domu so služobníctvom v Pakistane a Indii až po miesto pred domom na záhrade v Nórsku alebo na zdieľanej izbe 2×4 metre s domácim a ďalším cestovateľom v Čile. A ďalší ho pozvali domov priamo z ulice alebo turistického chodníka. Napríklad do jurty v Kirgizsku, keď išiel okolo. Keď cestuje, zaujímajú ho dve veci – život domácich a hory. Posledné roky sa venuje joge a akrojoge. Živí sa písaním o cestovaní, prezentovaním svojich zážitkov, organizovaním cestovateľských festivalov, predajom cestovateľských fotografií a počas zimy je snowboardovým inštruktorom. Prostredníctvom cestopisov predstavuje svoj príbeh na cestách a opisuje život ľudí, ktorých stretol. Rád by svojimi cestami inšpiroval ďalších a tvrdí, že cestovať môže úplne každý. Viac o jeho cestách, ako aj o predošlých publikáciách, ktoré sú aj v elektronickej podobe, sa dozviete na mej stránke.
Instruktorka na motorce působící po celé České republice, na Masarykově okruhu v Brně, ale i na Gran Canarii. Pedagog volnočasových a outdoorových aktivit, prožitkové pedagogiky, trenér s největší vášní předávat bezpečí a radost prostřednictvím učení v jedné stopě. Novinářka píšící pro časopis Motohouse a v minulosti projektová manažerka a lektorka v lezeckém oddíle. Žena, co se drží hesla: “Abych mohla učit své klienty, musím především učit a posouvat sebe sama”. Autorka vzdělávacího systému online výuky jízdy na motorce.
Jindřich Böhm (1959)
Vrakový potápěč a sběratel příběhů, které zaplavila voda. „Dříve jsem se chtěl potápět hlavně tam, kde se ještě nikdo nepotápěl. Dnes sbírám především příběhy. A je jedno, jak jsou hluboko.“ Více než dvacet roků se věnuje vrakovému potápění, přičemž s kamerou a fotoaparátem dokumentuje vraků potopených lodí. Byl účastníkem řady expedic hlavně v Atlantském oceánu a v Baltském moři (např. vraky Afric, Estonia, Wilhelm Gustloff). Spolupracoval na dokumentech s řadou televizních společností domácích i zahraničních (ČT, Nova, RTL, ARD, Discovery Channel).
Viktoria Čelovská a Tomáš Jurčenko
Viktoria Čelovská Z jednej polovice študentka, z druhej marketingová koordinátorka, ale dušou 100 % cestovateľka. Viki miluje prírodu, hory, západy slnka a je za každé dobrodružstvo. Z doterajších ciest sa jej najviac do srdca vryla práve Latinská Amerika, kde strávila pol roka a určite sa tam bude chcieť vracať znova a znova. Medzi jej vysnívané destinácie patria Južné Sendvičové ostrovy, ostrov Sokotra či Nepál. Tomáš Jurčenko Povolaním dátový analytik s podnikavým duchom, ktorý však najviac radosti a životnej múdrosti nachádza práve v cestovaní. Fascinujú ho technické stavby a málo objavené destinácie. Okrem cestovania si Tomáš okúsil život v Rusku či USA, ale najviac obohacujúci bol preňho polrok v Argentíne. Medzi jeho vysnívané destinácie patria všetky -stan krajiny alebo aj ostrov Tahiti.
Vystudoval herectví a částečně obor scenáristika a dramaturgie. Pohyboval se v dabingu, televizích i rozhlasech. Víc jak 20 let dělá pořady o autech. Aktuálně pracuje jako TV ředitel ve společnosti CAR PR MEDIA, která se coby prodloužená ruka TV Prima stará o TV pořad Autosalon.
Jan Rendl je cestovatel a dobrodruh. Jeho život je skutečně „dobrodružstvím“ ve všech ohledech. Překonal v něm již v raném věku problémy s alkoholem i drogami a dokonce prožil několik měsíců na ulici. Toto jej však nepoložilo, ba naopak zocelilo. Z ulice se vyhrabal, splatil statisícové dluhy a začal cestovat. Stejně jako předtím v životě, i v cestování se držel svého velmi svérázného přístupu a do všeho šel možná až příliš po hlavě.
Michal Poulíček (Agentura Pohodáři)
Kameraman, fotograf, potápěč a člen Agentury Pohodáři, která již více než 20 let připravuje cestovatelské dokumenty pro školy. Už v 16 letech tvrdil, že se jednou podívá na druhou stranu světa. V rámci sbírání zkušeností cestoval po Evropě a ve 24 letech přišla nabídka, která se neodmítá. Přijal pozvání na svou první velkou cestu, a to rovnou na indonéskou Papuu na ostrově Nová Guinea. Strach a obavy měl už při přípravách, ale nakonec to byla cesta, která mu změnila život...
Jmenuji se Anna Marie Mikulecká a původně pocházím od Plzně, teď žiju dlouhodobě v Rakousku, ale v podstatě jsem všude zdejší. Studuji technickou chemii v Linci a speciální pedagogiku v Praze. Propojila bych to do budoucna do bylinkářského cestování a pomoci lidem prostřednicvím darů přírody. Během studia jsem se podívala na Papuu Novou Gvineu, vyjela jsem na erasmus to Českých Budějovic (což není úplně typické jét do vlasti), nakoukla jsem do Brazílie a vydala jsem se na cesty po Španělsku, kromě jiného navštěvuji i jiné státy Evropy. Jsem biolog, chemik, speciální pedagog a hena umělkyně, masérka, bylinářka, cestovatelka a fotografka, žena pro všehno.
Tereza miluje cestování různými způsoby, nejvíce však stopem. Nezastavilo ji v tom ani založení rodiny. S dcerou a manželem prostopovala Maroko i část Íránu. Tentokrát se s posádkou manžel, dvě děti (6 a 0,5 let) a fenka Čika vydala na půlroční jízdu obytňákem. Ráda sdílí praktické tipy a triky, podobně zážitky, které vzbudily silné emoce. Její příští cesta by mohla vést na moře či do ománské pouště, kdo ví ...
David Moulis (1984)
David Rafael Moulis vystudoval Kulturní antropologii Předního východu a Biblickou teologii. Do Izraele se vrací pravidelně od roku 2005. Pobýval zde jako student na Hebrejské univerzitě a každým rokem se účastní archeologických výzkumů v Jeruzalémě a širším okolí. Nejvíce času tráví “na ulici”, aby zachytil neobyčejně pestrý a zajímavý život lidí, jejichž tradice a historie sahají tisíce let do minulosti. David při focení střídá moderní techniku s analogovými přístroji a ve Svaté zemi se snaží najít inspiraci mimo jiné i pro výtvarnou tvorbu.
Vášnivá cestovatelka, horská lezkyně a aktivní vojanda. K cestování ji přivedli rodiče, se kterými od už od mala jezdívala po Evropě a severní Africe. Po dvouletém pobytu na Novém Zélandu a v Kanadě se natrvalo usadila v krásné Olomouci, odkud pravidelně vyráží prozkoumávat svět.
Šumperský rodák Matěj Krč je studentem učitelství pro 1. stupeň na Univerzitě Palackého v Olomouci, muzikant a vášnivý cestovatel. Za svůj krátký dospělý život procestoval mimo jiné Omán, Vietnam, přešel z východu na západ portugalskou Madeiru a při své poslední cestě nacestoval téměř šest tisíc kilometrů napříč Saúdskou Arábií.
Potápěč a cestovatel
Cestovatelka, fotografka, koučka, well-being specialistka. Autorka oblíbené knihy Duše na cestách: Moje GR11 aneb Trochu jiná love story - dusenacestach.eu/produkt/duse-na-cestach Miluje lidi, život, cestování a outdoorové aktivity. Cestování vnímá jako skvělou formu seberozvoje - otvírá nám oči i srdce, posiluje sebedůvěru a umožňuje nám lidsky (vy)růst. V létě 2024 jako první na světě přešla s parťačkou Tádžikistán, čímž byl oficiálně ustanoven tzv. Pamír Trail (víc info na jejích sítích). "Věřím, že pro šťastný život je potřeba nadhled, smysl pro humor a aspoň občas se dívat na svět očima dítěte."
Fotograf a cestovatel, který již přes deset let vyjíždí do více či méně vzdálených koutů naší planety, aby objevoval krásy přírody a rozmanitost životních podmínek. Svoje zážitky publikuje v cestovatelských časopisech jako jsou například magazín Koktejl nebo Lidé a Země. Pravidelně vystupuje se svými fotografickými projekcemi na cestovatelských festivalech, ve školách a také v médiích. Má za sebou již několik vlastních fotografických výstav. Je ambasadorem české sportovní značky LOAP a fotoknih BONTIA. WEB
Někteří tvrdí, že Pavel musel být v minulém životě sněhulák, protože jedině tak se dá vysvětlit jeho vášeň pro severské země, kam směřuje většina jeho cest a kde strávil „zatím“ nejkrásnější část svého života, a to během studia produktového designu na univerzitě v Trondheimu. Domluví se norsky a jeho ideální představa života je uprostřed severské divočiny, která nabízí vše – noční ticho uprostřed hlubokých lesů s polární září na obloze, ale i hučení vodopádů ve skalnatých horách a křik racků na mořském pobřeží. Kromě severu však jeho kroky zavítali i do exotických zemí od rovníkové Afriky, přes Blízký východ až do nejvyššího pohoří světa Himalájí. Pokud je člověk dostatečně otevřený novým zkušenostem, překoná sám sebe a vykročí ze své komfortní zóny, má toho každá země mnoho co nabídnout a je jedno jestli jste jeden měsíc na větrem a deštěm zmítaných Faerských ostrovech a hned další měsíc v horké a vyprahlé Negevské poušti v Izraeli.
Jmenuji se Denisa a poslední tři roky jsem strávila v Panamě
Cestovatel, fotograf a muzikant. Miluje táboření a cestování Afrikou, kam jezdí už skoro dvacet let. Zvláštní láskou je pro něj Kalahari, která mu učarovala už při první cestě. Vrací se k ní a s neklidem pozoruje, jak se i její nejdivočejší srdce mění z divoké šelmy na sice nebezpečné, ale drátem obehnané a náhubkem spoutané zvíře. V roce 2011 přeložil knihu křováckých legend Příběhy jižní Afriky. O svých cestách píše a vypráví, pořádá výstavy. V letech 2014 a 2016 podnikl dvě expedice k africkému vodopádu Tugela Falls, díky který se vodopád posunul na první místo světových tabulek jako nejvyšší vodopád na světě. V současnosti pracuje na dokumentu o zapomenutém českém cestovateli a filmaři Johnu Ladislavu Bromovi, který cestoval Afrikou na sklonku koloniální éry.
Dlouhovory (1984)
Krátké rozpravy z Dlouhé ulice. Pravidelné čtvrteční vědomostní kvízy a úterní kvízy s hostem!
Viktorčina Cesta tam. Cestuje nalehko, nízkonákladově a bez letadel. Specializuje se na dálkové treky, zejména off-trail. Přešla pěšky karpatský oblouk ze Zlína do rumunského Banátu, Balkán z Banátu do Istanbulu, Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Ázerbajdžánu. Půl roku žila na Islandu, kde pracovala na farmě jako "vinnukona" a honačka ovcí. V rámci své záliby v mikrodobrodružstvích cestovala do Itálie v přestrojení za muže, bivakovala v konstrukcích pražských mostů nebo se vydala po řece na nafukovacím lehátku. Během cest se zapojuje do dobrovolnických projektů např. na organických farmách nebo v uprchlických táborech, fotografuje a testuje ultralehké vybavení Pod 7 kilo. V nakladatelství BWTBooks jí vyšla kniha Hory a nekonečno.
Czech Photo Centre je umělecká galerie se zaměřením na fotografii, která podporuje v tvůrčí činnosti a seberealizaci profesionály, aktivní fotografy, vyhledává mladé talenty a motivuje k fotografickému pohledu na svět různé cílové skupiny napříč generacemi. Centrum spolupracuje se světovými, evropskými a pražskými významnými autory a je výkladní skříní toho nejlepšího, co se ve fotografickém světě děje. Czech Photo Centre funguje jako multižánrový prostor s fotografickým ateliérem, workshopovou a přednáškovou místností. Programovou náplní centra je celoroční výstavní činnost s doprovodnými aktivitami (besedy, přednášky, autorské prezentace, promítání filmů zaměřených na fotografii, komentované prohlídky, celoroční vzdělávání pro děti i dospělé). Součástí činnosti centra je spoluorganizace prestižní novinářské soutěže Czech Press Photo a Czech Nature Photo, v prostorách centra se pravidelně konají mezinárodní poroty či výstavy Grantu Prahy pražského primátora.
Tomáš Vejmola (1990)
Jmenuji se Tomáš Vejmola, pocházím z Moravy a je mi 28 let. Povolením jsem markeťák ale z práce mě vyrazili a tak jsem vyrazil do světa. Nejdřív jsem prošel Indii a Nepál, později vyjel na cestu do Gruzie a zpět na kole a pak se vydal s tuktukem z Bangkoku domů. Mám rád sýry, dobrodružství a dělat věci jinak, sice debilně ale jinak. Taky jsem se věnoval 10 let freestyle BMX a získal několik ocenění na závodech. Mám psa Fredyho.
Narodil jsem se předčasně a celý měsíc lékaři bojovali o to, aby mě sebrali doslova hrobníkovi z lopaty. V době, kdy jsem chodil do mateřské školy mě byla diagnostikována epilepsie a díky několika ztrátám vědomí na veřejnosti jsem si pár měsíců poležel po nemocnicích. Ještě své 15. narozeniny jsem slavil za železnou oponou komunistického bloku, bez možnosti dostat se do svobodného světa jinak než emigrací při které bych riskoval vlastní život a značně jej svým činem znepříjemnil všem svým příbuzným. Ani ne za dalších 15 let jsem se v neděli 16. února 2003 v 9 hodin a 38 minut vylodil na místě zvaném Neko Harbour a otiskl svou stopu do posledního 7. kontinentu naší planety. Své 46. narozeniny jsem oslavil v Paraguayském Asuncionu a v tu dobu jsem měl procestováno 94 zemí světa. Jaká byla v mých 15 letech šance, že prožiju podobný život? Prakticky nulová a přesto se to stalo. Co jsem k tomu nejvíce potřeboval? Většina lidí si myslí, že peníze. Jsou úplně vedle. Spousta lidí má mnohonásobně více peněz než já a přesto necestuje. To hlavní co k tomu bylo zapotřebí byla touha. Pokud po něčem toužíte, život vždy zařídí, aby vám do cesty přihrál možnosti, jak svůj sen zrealizovat. Říká se, že Bůh nám nikdy do života nepustí žádný sen, aniž by nám zároveň dal v životě možnost jej uskutečnit...
Topi Pigula (1966)
Topi Pigula vystřídal celou řadu povolání. Začínal na ostravské šachtě jako zámečník, odkud se přesunul k dřevorubecké motorové pile v jižních Čechách, aby přes kuchaře na horské boudě a pedagogického pracovníka v Brně dopracoval k šéfredaktorské židli. Vedl cestovatelský časopis Travelfocus a několik let i web Prima ZOOM, kam aktuálně stále přispívá. Jeho články se dají najít od Hospodářských novin po českou verzi National Geographic, ale publicistickou kariéru začínal jako reportér a fotoreportér geografického magazínu Koktejl. A aby toho nebylo málo, učí fotografování správu sociálních sítí pro společnost NICOM a.s. Je spoluautorem několika publikací a autorem samostatné knihy Příběh Martinovy boudy.
Neúnavný milovník nepokojných krajín Peter Gregor Vám porozpráva o troch návštevách Irackej republiky v rozhraní troch rokov. Peter ďalej navštívil Somálsko, Afganistan alebo Libanon. O svojich cestách aktívne prednáša, bloguje a publikuje v renomovaných časopisoch. Vydal knihu „Mimo turistickej zóny“ v slovenčine aj v češtine.
Pavlína je pardubická rodačka, která je tak trochu maximalista a ráda dělá věci jinak. Před třemi lety se rozhodla dát výpověď v dobře placené práci a začala cestovat. Od té doby nikdy dlouho nezůstává na jednom místě a ráda před sebe staví výzvy, od kterých ji často její okolí zrazuje. Bulharsko prošla křížem krážem, pak to vzala přes tropickou Tanzanii a rovnou do polárního Švédska. Následoval legendární PCT od mexické hranice až do Kanady. Jako první Češka zdolala nepálský Great Himalaya Trail, v Jordánské poušti přešla Jordan trail, v Jižní Americe zvládla vystoupat na 6 šestitisícovek za 6 po sobě jdoucích dní a jako bonus ještě nejvyšší sopku světa Ojos del Salado. Co vymyslí příště?
Marek Novotný (* 1971) bydlí s manželkou a třemi dcerami v Třemošné u Plzně. Pracuje jako manažer v oboru IT. Jeho oblíbeným cílem je Afrika, kam se snaží cestovat tak často, jak to jen okolnosti dovolí. Kromě safari v panenské africké divočině jej zajímá i historie prozkoumávání a objevování Afriky. Není proto překvapivé, že stejně je zaměřená i jeho knižní prvotina Tři chlapi na safari (2023).
Roman Soukal je cestovatel a průvodce, který procestoval více než 160 zemí světa.
Petra Burdychová a Daniel Hnídek
Daniel a Petra rádi cestují a každou volnou chvíli se snaží poznávat svět. Cestují převážně autem. Společně navštívili severní Itálii, země Balkánského poloostrova, exotické Maroko a malebnou Gruzii. Balkán si doslova zamilovali a vždy se tam budou rádi vracet. Letos podnikli svou dosud nejdelší cestu, když se vydali vlastním autem až do Gruzie. Jejich touha po dobrodružství však nekončí – v plánu mají mnoho dalších cest, které je zavedou do různých koutů světa. IG profil: danielhnidek, burdychova_petra
Slávek Král cestuje už 9 let. Dvakrát objel svět stopem a na každém obydleném kontinentu strávil minimálně půl roku. Nastopoval přes 300 000 km po více než 86 zemích světa. V listopadu vyšla Slávkova první kniha „Stopařův průvodce zeměkoulí“, ve které najdeš ty nejzajímavější, nejbláznivější a nejextrémnější příběhy, co se mu na cestách stali. Během 7 výletů navštívil 8 divů světa, pracoval v 19 státech, dobrovolničil na víc než 40 místech a navštívil 86 zemí. Stopnul si autobus, sanitku, pohřební auto, motorky, lodě, drogový dealery, policisty, koně i letadlo. Slávek pořádá svůj „Travel Stand-Up Festival“ a vydává podcast „Cestování nové generace“. Společně s ním jezdí i spolucestovatelka Corey, border kolie, která jede svůj vlastní instagram, i když zatím projela "jen" 28 států.
Karel Loprais je dodnes jednou z největších osobností Rallye Dakar. Ze všech závodníků v historii má Monsieur Dakar na svém kontě druhou nejlepší bilanci pódiových umístění, před ním je již jen nedostižný Stéphane Peterhansel.
Celý můj život se nasměroval mou láskou ke sportům, přírodě a cestování. Během střední školy ještě přibyla posedlost focením. V roce 2002 jsem založil ski sekci v online magazínu Freeride.cz, kde jsem pracoval jako fotograf a šéfredaktor. Během sedmi let v tomto magazínu jsem vytvořil i mnoho videí a díky tomu začal pracovat hned v několika českých televizích. Během těchto let jsem kromě práce pro TV, natočil a sestříhal jeden rozsáhlý dokument o basejumpingu a jeden kratší o heliskiingové výpravě na Aljašku. Oba dokumenty získaly nejrůznější ocenění v Čechách i v zahraničí. Poté jsem se rozhodl věnovat všechno své soustředění do fotografie a to se mě už asi jen tak nepustí. Fotoaparátu vděčím za nespočet nádherných cest do nejrůznějších koutů naší planety a za spoustu přátel a skvělých lidí, které bych jinak neměl možnost potkat. www.jakubfrey.com
Cestovatelka Lenka za svých 26 let navštívila už 44 zemí na 4 kontinentech světa a v některých z nich pracovala či studovala. Objevuje méně typické destinace a ráda ukazuje, že každá destinace má co nabídnout. Jejím největším a nejodvážnějším výletem byla cesta stopem z Mexika až do Kolumbie.
Petr Kosek (1979)
Zakladatel NALEHKO.com. Cestovatel, lezec a milovník dlouhých treků – zatím jediný čech, který prošel tři nejdelší světové treky (Triple Crown, cca 12 000 km). Rodák z Orlických hor, vystudoval Technickou univerzitu v Liberci. Podnikl několik delších treků (Huayhuash, Torres del Paine circuit) a lehkých výstupů v Patagonii, Chile, Střední Americe a USA, zakončených vyhlášenými bigwally v Yosemitech (The Nose a Salathe Wall na El Capitanovi atd.) Po objevení království dlouhých treků prošel v roce 2012 během 4 měsíců 4 200 km dlouhý Pacific Crest Trail napříč nejvyššími pohořími na západě USA. Následovalo opravdové dobrodružství při průchodu 4 500 km dlouhého Continental Divide Trailu po Skalistých horách středem severoamerického kontinentu v roce 2016. Od mexické hranice po Kanadu, s manželkou, místo svatební cesty. Pouště, sníh, divoké řeky, medvědi grizzly…a samota. Posledním „snadnějším“ kouskem byl rychlý přechod 3 500 km dlouhé Appalačské stezky brzy zjara 2018. Díky přípravám na tyto treky objevil království ultralehkého trekového vybavení a věnuje se pohybu přírodou a horami s minimalistickým vybavením. Aby mohl i ostatním přiblížit myšlenky a principy ultralehkého pojetí trekingu a zároveň se podělit o svoje zkušenosti a zážitky, založil a provozuje web www.nalehko.com.
Sednout si na několik měsíců do tvrdého pasteveckého sedla a cválat po planinách střední Asie, bylo jejím snem už od malička. Jsou to ty širé stepi z pohádek, kde si snad každé dítě od koní vždycky představuje, jak naskočí na vraného hřebce a tryskem pádí v záři zapadajícího slunce několik hodin vstříc rovnému horizontu. A od čeho jsou dětské sny? Od toho, aby se plnily. Lucie se tedy na střední škole začala sama podle internetu učit středoasijské jazyky a později začala cestovat po střední Asii. Aktuálně mluví uzbecky, kazašsky, kyrgyzsky, rusky, anglicky a španělsky. Léta náhodného stopování se studentsky “holým zadkem” se podepsaly na jejím cestovatelském stylu, kde je pro ni důležitější potkávat místní lidi, povídat si s nimi a objevovat náhodná místa v pustině než si odškrtávat profláklé památky jednu po druhé. I když památky má naštudované ze své průvodcovské praxe. Aktuálně se věnuje převážně cestování na koni, a kromě sebe do střední Asie na koni tahá i své kamarády a další lidi. Nezapomíná však ani na své kořeny a alespoň jednou za rok si vyjede do “stánů” na pořádnou náhodnou stopovačku… Motto: Zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je intenzivní.
Cestovatelka, arabistka a íránistka s nehynoucí láskou k saharské Africe, Blízkému východu a kdejaké další oblasti s prašnými cestami a neprobádanými pustinami. S oblibou cestuje stopem, spává pod hvězdami v palmových hájích a nad hrnkem čaje pozoruje hemžení v od civilizace odříznutých maloměst. Ve volném čase relaxuje v Olomouci a potuluje se po rodné Moravě. Je autorkou knihy Saharské příběhy.
Rudolf Švaříček (1960)
český cestovatel, fotograf, horolezec, vodák, potápěč a dobrodruh. Jednatel cestovní kanceláře LIVINGSTONE. Vizionář s širokým záběrem aktivit. Má za sebou mimořádné výkony v průzkumu extrémních oblastí i řadu úspěšných expedic: Polar 89 (se psím spřežení na polár), Marco Polo (napříč Asií), Hedvábná stezka (rok a půl asijskými státy), Živá Afrika (napříč Afrikou v modulu Tatry). Věnuje se hlavně oblastem izolovaných etnik. Publikuje úspěšné knihy, spolupracuje s televizemi, moderuje, pořádá výstavy s rekordní návštěvností, osnuje happeningy. Extrémní dobrodruh, zároveň šarmantní společník a obratný diplomat. Gejzír myšlenek a nápadů s abnormálním nasazením a výdrží...
Jen jedna holka, co ráda chodí, chodí lesem, po horách, po louce, chodí z kopce i do kopce. Chodí blátem, sněhem… zkrátka křížem krážem širým světem
Profesí kuchař, srdcem cestovatel. Za posledních několik let se mi povedlo spojit práci s koníčkem a při svých cestách po světě se snažím nakouknout pod pokličku místním kuchyním. Pracoval jsem jako šéfkuchař brněnské restaurace Klub cestovatelů, která se specializuje na libanonskou kuchyni. A protože chutě a vůně jsou na cestách nejsilnější zážitek, vznikl tento food & travelblog, kde Vám předávám tipy co na cestách ochutnat. Protože i jídlo je součástí každé kultury...
Budu k vám upřímný. Před několika lety jsem se cestování bál. V jednu chvíli jsem si ale řekl: „Dost!“ a impulsivně koupil letenky do Indie. Nejlepší rozhodnutí mého života! Cesta mi otevřela oči. Uvědomil jsem si, že na cestování nic není, rozmluvil jsem se anglicky a hlavně jsem zjistil, jak moc velké štěstí mám, že žiji v ČR. Nebýt cestování, nikdy bych na to nepřišel. Proto se snažím pomáhat lidem, kteří na tom jsou podobně jako já před lety. Spoluzaložil jsem cestovatelský web Cestolet, projekt Travelakademie a přednáším. Prostě čím víc z nás vyrazí do světa, tím lépe se nám tu bude žít. Cestolet Travelakademie
Milada Řeháková (1981)
Milada Řeháková je zooložka a cestovatelka, která miluje zejména země jihovýchodní Asie. Svoji vášeň pro terénní výzkum zvířat a také objevování a život v exotických krajinách naplno objevila při své první velké cestě do Indie v roce 2002, kde strávila 6 měsíců, následovaných 2 měsíci v Nepálu. Do Indie se poté mnohokrát vrátila, nejen za zvířaty, ale i svými indickými přáteli, kteří jsou jako vlastní rodina. Aby se s indickou vesnicí lépe sžila, naučila se plynně hindsky. Další osudovou zemí se jí staly Filipíny, jejichž kouzlu propadla poprvé v roce 2007 a od té doby tu v souhrnu strávila více než 2 roky. Založila zde výzkumně ochranářský projekt Tarsius, který se věnuje ochraně ohrožených druhů Filipín, zejména okatého skřítka nártouna filipínského a má na svém kontě řadu mezinárodních úspěchů. Zasloužila se i o znovuobjevení a nové české jméno domněle vyhynulé velemyši dinagatské. Neméně jí učarovala i Indonésie, konkrétně Bali a Sulawesi, což byla první velká cesta s malým synkem. Společně teď už se dvěma dětmi se vydala objevovat i krásy Srí Lanky a pravidelně s nimi jezdí i na Filipíny a už se těší, jak budou společně objevovat další a další destinace. Má i průvodcovské zkušenosti z Indie, Nepálu a Srí Lanky.
Lukáš a Lucie Zemanovi (1980)
Lukáš je fotograf, cestovatel a majitel reklamního studia, Lucie působí na univerzitě HK v oboru biochemie. Společně cestují po světě, fotí přírodu a divoká zvířata a o svých cestách následně vyprávějí na přednáškách. Navštívili mimo jiné Borneo (odkud si Lukáš přivezl vítěznou fotku Czech Press Photo), Kostariku, Patagonii, Nepál a několik afrických zemí.
David Hainall (1975)
Začátkem prosince 1989 se stal jedním ze zakládajících členů skautského oddílu v Hustopečích u Brna. V té době také vzal poprvé do ruky kinofilmový fotoaparát a začal plnit oddílovou kroniku vlastnoručně udělanými černobílými fotografiemi. Po gymnáziu vystudoval obor zdravotnický záchranář a nedlouho působil i u vodní záchranné služby v Brně. V devatenácti letech pak vedl svůj první zájezd pro cestovní kancelář. Potřeba pohybu a závislost na cestování ho přivedla také ke studiu biologie a tělesné výchovy na PF UJEP v Ústí nad Labem. Po úspěšném absolutoriu nastoupil na chrudimskou základku jako učitel přírodopisu, tělesné výchovy, zeměpisu a občanské výchovy. Po patnácti letech učitelské praxe zjistil, že se nedokáže zodpovědně věnovat zároveň práci učitele a přitom cestovat, fotografovat, psát a učit fotografování. Pořádá pravidelné cestovatelské přednášky a učí na fotografických kurzech a fotografických procházkách po celé ČR. Je jedním z kmenových autorů webu Prima Zoom. Stovky jeho publikovaných článků jsou věnovány popularizaci vědy, biologii, historii a cestování s fotografováním na cestách. Ty můžete kromě webu Prima Zoom vidět např. na cestovatelském portále Hedvábná stezka nebo v časopisech Travel Life, Travel Focus, Lidé a hory, Everest a Příroda a v řadě dalších. Fascinovaný barevností světa se David nejčastěji toulá po balkánských nebo asijských zemích. Na cestách rád sbírá lidské příběhy, pohádky a legendy, o nichž je přesvědčený, že o člověku a zemi řeknou více než desítky stránek popsaných v turistickém průvodci. Z každé cesty se snaží přivézt ucelený soubor většinou dokumentárních fotografií. Můj web
Pavel Dvořák (1988)
Už desať rokov žijem v Šanghaji, točím YouTube videá o Číne a živote v Šanghaji, a vydávam literatúru faktu vo Vydavateľstve Rak.
Jahu Řezníčková (Ginger Thunder)
Holčina, co sama objela svět, navštívila 65 zemí, z čehož 63 autostopem, vyhrála český i švýcarský mistrovství v autostopu a dva závody lowcost race. Úspěšně stopovala letadla, lodě, vlaky, obrněné transportéry, horkovzdušný balon, ambulance nebo třeba policisty. Zrzka, co se nebojí téměř žádné výzvy, vyleze na každou střechu, chce vyzkoušet všechno, co život může nabídnout, do všeho jde na plný gule a motivuje ostatní k vystupování z pohodlíčka.
Katka Bartošová (1989)
Procestovala různé kouty České republiky, Evropy i Světa. Nejvíce ji okouzlila Latinská Amerika, a to především kulturou, obyvateli a nádhernými přírodními scenériemi. Po Chile, Argentině a Peru se na jaře vydala do Mexika. Během posledních let si rozšířila jazykové znalosti o portugalštinu a letos strávila dva měsíce v Lisabonu. Cestování a cestovnímu ruchu se věnuje nejen ve svém volném čase, ale i v pracovní rovině.
Blázen do všeho co má motor, zároveň hrdý X-Challenger, ve starém Peugeotu objel celý Balkán. V rámci zahraničních studijních pobytů pořádáné VŠB-TUO žil půl roku v Thajském Bangkoku, kde studoval na univerzitě a jezdil na mopedu. To mu nestačilo, tak se ještě vydal studovat na Sibiř, konkrétně do města Tomsk, kde definitivně propadl žigulům a s jedním dojel domů. Webové stránky Facebook Instagram
Jitka Rychnová a Karolína Kracíková
Jitka s Karolínou mají za sebou již řadu cestovatelských i vysokohorských dobrodružství. Obě pracovaly na Islandu, strávily měsíce v Nizozemsku, zdolaly nejvyšší vrchol Slovinska a studovaly jazyky s přesahem do geopolitiky. Potkaly se až pracovně na univerzitě a pouze s elementární znalostí španělštiny se vydaly procestovat Peru - třetí největší zemi Latinské Ameriky.
Lucie Brejšová žila do devatenácti let v Praze. Studia, práce i touha poznávat ji zavedly postupně do Anglie, Francie, Španělska, Itálie a Brazílie. Vystudovala dějiny umění v Paříži a magisterskou práci dokončila na Sevillské univerzitě se zaměřením na památkářství. Posledních sedm let strávila v São Paulu, kde vyučovala jazyky a posléze pracovala v turismu. Příběhy rodin, které původně pocházely z Československa, a kulturní, přírodní a etnická rozmanitost Brazílie ji inspirovaly k napsání románu Města nad městem.
Jan Šibík (1963)
Jan Šibík dosud vydal šest souhrnných publikací svých fotografií: Kdyby všechny slzy světa (1997), Ďábel v nás (2001), Stories(2006) a Deset let (2017), jež mapuje Šibíkovu práci v období 2007-2016. Kniha Jan Šibík 1989 je jeho pátou samostatnou monografií, která vyšla k 30. výročí revoluce a zaznamenává pád komunismu ve střední Evropě. Zatím poslední knihu JARO 2020 (2020) vydal společně s Danielou Matulovou a kniha mapuje události prvého nouzového stavu, kdy nás zasáhla koronavirová epidemie. Poslední 3 publikace bude možné zakoupit a od autora podepsat na festivalu.
MIZUBIZU, Michal a Zuzana Blažkovi
MIZUBIZU, alias Michal a Zuzana Blažkovi: novomanželé z Prahy, kteří skvěle ilustrují rčení, že protiklady se přitahují. Zuzka cestuje celý život, Míša poprvé letěl sám až za ní na rande do Paříže. On volejbalista, co nesnášel kolo, ale kvůli ní při líbánkách Japonskem ušlapal přes 7000 km. Sní o životě venku, na vzduchu. Své zážitky publikují na FB MIZUBIZU. Pro výletníky vyrábí a prodávají korkové nástěnné mapy www.mojecesko.cz
Záchranář na cestách - ve 30 letech jsem vyrazil se skládacím kolem z Evropy do Japonska, na Filipínách učil freediving a postavil si tradiční loď, se kterou jsem tuto zemi proplul, 15 měsíců žil na Novém Zélandu v dodávce, kterou jsem si předělal na obytnou. Dobrovolničil jsem v Austrálii po ničivých požárech a pak tento kontinent projel na městském skútru. V roce 2023 jsem se vrátil z Jižní Ameriky, kde jsem urazil 23 000 km na motorce, nakonec byl bohužel zdrogován a okraden. V roce 2024 jsem urazil téměř 3 000 km na koloběžce přes ostrov Kuba. Již 3 roky žiji v Evropě ve vlastnoručně přestavěné obytné dodávce. V mezidobí se věnuji výuce freedivingu, zážitkové první pomoci a záchranářství.
Ladis Zeman je dokumentarista na volné noze, který v rámci natáčení vyhledává adrenalin po celém světě. Je autorem několika filmů That Season, Cesta je cíl, Život je cíl, Adam a jeho poslední cesta.
Garik Avanesian (1959)
Garik Avanesian se narodil v ázerbájdžánském Baku roku 1959. Od dětství měl vlohy k obrazové představivosti, kterou následně rozvíjel v prostředí fotografické školy fotoklubu Chazar v Baku. Poté přišly roky vyhnanství, zaviněné krutým konfliktem mezi dvěma národy – Armény a Ázerbájdžánci a s nimi bohužel omezení tvůrčí práce. Mezi lety 1988 – 1992 působil v Kazachstánu, počátkem devadesátých let v Moskvě a od roku 1995 již trvale v Praze, kde nalezl existenční zázemí i potřebný klid k tomu, aby se vrátil ke své fotografické práci. Garik Avanesian má za sebou bezpočet individuálních i skupinových výstav po celém světě i bohatou publikační činnost. Od roku 2005 je předsedou České federace fotografického umění. Roku 2012 získal nejvyšší fotografický titul Master FIAP.
Ivan Ryška (1992)
V posledních letech se zaměřoval na svou největší lásku - hory a dlouhé pěší přechody v nich. Podnikl cestu indickým Ladakhem, přešel Pamírskou stezku, pohoří Tian Shan v Kyrgyzstánu, potuloval se v ruském Altaji a kolem jezera Bajkal. Při svých cestách se obvykle snaží dostat do odlehlejších regionů, kam turisté běžně nezavítají a navázat kontakt s místními lidmi, jezdí převážně stopem nebo chodí pěšky a nocuje ve stanu. Mezi jeho další zájmy patří architektura a dějiny umění, oboje na svých cestách aktivně vyhledává a objevování spojuje s putováním krajinou. Jeho nejoblíbenějšími regiony jsou Blízký východ, Střední Asie a Kavkaz. Momentálně dokončuje doktorát zaměřený na problematiku ochrany kulturního dědictví během ozbrojeného konfliktu.
Fotograf a cestovateľ Aleš Tvrdý vyrazil do sveta vo svojich dvadsiatich troch rokoch, kedy sa písal rok 2008. Odvtedy prešiel vyše 60 krajín a spravil viac ako 300-tisíc fotografií. Od svojej prvej cesty až dodnes si pripísal množstvo úspechov. Dvakrát sa mu podarilo vyhrať v súťaži Bloger roka v kategórii Najlepší travel blog. Mnohé z jeho záberov sa stali víťaznými snímkami v medzinárodných, ale aj domácich súťažiach, pričom niektoré z fotografií publikoval aj National Geographic. Aleš sa stal dvojnásobným finalistom svetovej súťaže Enviromental Photographer of the Year, na platforme OneEyeLand sa v roku 2021 stal 25. najlepším fotografom sveta spomedzi viac ako 130-tisíc fotografov.
Fotografka, cestovatelka a spisovatelka. Své obrovské zálibě cestování se naplno věnuje již více než 10 let. Divoká příroda, místní etnika, oblasti ještě turisty málo probádané, tam nejraději směřuje své cesty. Právě proto se před několika lety poprvé vydala do Vietnamu, který jí učaroval. Vrací se sem od té doby pravidelně. V roce 2017 napsala a vydala knihu Vietnam s vůní koriandru, kde najdete nejen zajímavé a užitečné informace o zemi, ale i konkrétní zážitky z cest. Kromě tohoto cestopisu je ještě autorkou knihy “Aljaška divoká a krásná” a “Island, setkání na jiné planetě”.
Miky Škoda (1991)
Zakladatel X-Challenge, LeapMakers a v minulosti například i LowCost Race. Svými aktivitami pomáhá hledat a upevňovat pozici Česka ve světě. Původně fyzioterapeut a pedagog volnočasových aktivit, který projel přes 40 zemí a zdolal několik čtyřtisícovek dnes čerpá ze zkušeností jak z podnikání, tak ze skautu a z cestování. A to jak po světě, tak napříč českým společenským spektrem z pozice autora několika edukativních pořadů. Podílí se na popularizaci kosmických aktivit v Czech Space Eduaction a své další zkušenosti předává například v pořadu Použij Sílu! vzdělávacího portálu Red Button EDU, v podcastu LeapMakers, při vedení kurzu základů podnikání Podnikni to! na českých univerzitách a ve své knize Můžeš (po)dělat cokoli.
Fotograf, dobrodruh a publicista. Svérázný vypravěč a autor cestopisných přednášek. Milovník vysokých hor, dlouhých treků a málo známých destinací. Z velké půlroční cesty po Asii vydal svoji již druhou knihu Napříč Asií z Moskvy do Bangkoku.
Tomáš Pachman (Pachy) je mladý student, který si v 18 letech řekl, že ho nebaví každodenní nudný život a že chce zažít dobrodružství. Přihlásil se na stopovací akci X-Challenge po Evropě, kde mají účastníci plnit nejrůznější nemožné úkoly. Od tohoto momentu začal jeho šílený život a za těch pár let si dokázal stopnout tank, letadlo nebo loď, získat čísla na milionáře, mluvit v rádiu a v městském rozhlase, roztancovat náměstí, místo zkouškového dobrovolničit v Číně a nebo čekat 13 hodin na benzínové pumpě.
Anna-Marie Horáková a Jakub Zajac
Anna-Marie Horáková Nikdy pořádně nevěděla, co se sebou, a tak se rozhodla studovat mezinárodní vztahy. Miluje hory a utíká do nich pokaždé, kdy má volnou chvíli. Potom, co si v osmnácti vyzkoušela první dobrovolničení, jí bylo jasné, že tohle je cesta, jak začít opravdu cestovat i s málem. Trošku vyhořená po státnicích a práci v redakci sbalila krosnu a odjela do Jižní Ameriky. Po návratu se vydala za studiem do Itálie, kde se věnuje mezikulturnímu dědictví. Jakub Zajac K lásce k putování přičichnul na SNP, od té doby si každý rok dává alespoň jeden horský přechod. Ačkoliv má rád hory, celé roky do nich i v zimě nosil jen svetry, bundu si konečně pořídil až do Jižní Ameriky. Na cestě mu nejvíc učarovala džungle, do které se chce co nejdřív vrátit. Rád říká, že jeho práce je „sezení u počítače a točení se na židličce“.
Cestovatel, kreativec, publicista a autor Travel Bible. Díky digitálnímu nomádství se mu doslova otevřel svět. Od roku 2014 žil v Thajsku, Vietnamu, na Srí Lance, v Austrálii, Portugalsku, Holandsku, Japonsku nebo Německu. Rád objevuje zapadlé oblasti na motorce, fotí lidi a chodí po horách.
skipper, propagátor cestování po Holandsku Narodil jsem se roku 1970 v Amsterdamu, ale většinu dětství jsem prožil v Česku. V roce 1990 jsem začal průvodcovat první české zájezdy v Holandsku. Roku 1993 jsem otevřel ck Dutch Master, později přejmenovanou na Dutch Masters s.r.o., výhradně zaměřenou na Holandsko, v roce 1994 jsem v ČR založil a pak 10 let vedl národní centrálu pro cestovní ruch Holandska, roce 1997 jsem založil a pak 12 let vedl národní centrálu pro cestovní ruch belgických Flander. V posledním čtvrtstoletí se zaměřuji především na dovolené na lodích, ale stále také, byť v omezené míře, poskytuji turistické informace o Holandsku, přednáším, pořádám různé akce, ale také natáčím dokumentární filmy jak o Holandsku, tak o belgických Flandrech. Když jsem v Holandsku, vždy cestuji a je jen málo míst, které jsem tam zatím nenavštívil.
Nadšenec do cestování "po vlastní ose" jak po souši tak po moři, Aktivní jachtař od roku 1998, velitel mořské plavby B, pilot PPL a dronu v kategorii A2, amatérský fotograf. Rád vymýšlí a organizuje "výlety mimo civilizaci". Díky elektrotechnickému vzdělání dokáže na lodi opravit cokoliv zapojeného do elektřiny.
KAREL WOLF (1976)
Fotograf, přírodovědec, ředitel cestovatelského festivalu Kolem Světa. Procestoval řadu zemí Afriky, Asie i Ameriky. O zajímavých místech, lidech a kulturách, které zachytil na svých fotografiích, přednáší široké veřejnosti a píše reportáže z cest.
Jan Žůrek (1994)
Filmař, kreativec a dobrodruh celým svým srdcem. V rámci své tvorby pracuje na zajímavých českých i zahraničních projektech v oblasti reklamy, outdooru a krátkých filmů.
Přednášející pro Cestování s handicapem aneb Nic Není Nemožné. Editor cestovatelského festivalu Kolem Světa.
Cestovat začala už jako malá s rodiči a v roce 2014 se poprvé vydala na dobrodružnou cestu jen s krosnou a kamarádkou do Kostariky. Tento způsob cestování si zamilovala a tak už jezdí jen s co nejlehčím báglíkem a se svým manželem, občas ale ráda vyrazí i sólo. Do její „kontinentální“ sbírky jí chybí už jen Antarktida a byla už v téměř osmdesáti zemích světa. Z těch si nejvíc oblíbila Peru, Tibet a Barmu. Nejvíc času ale strávila v Africe – někdy čistě cestováním, někdy i nomáděním. Když se všechny africké cesty posčítají, dají dohromady už skoro devět měsíců jejího života. Na cestách moc ráda fotí a nejvíc ji zajímají (a dojímají) divoká zvířata, staré kultury a intenzivní zážitky.
Jan Francke (1984)
Inu což, narodil jsem se mámě a tátovi. Oba rodiče jsou sportovně založeni, a tak to plivli i na mě. Od závodního plavání jsem se dostal k triatlonu a reprezentace rodné hroudy v něm. V roce 2005 jsem se na rok odstěhoval do Colorada. V roce 2007 jsem se vydal k protinožcům, kde jsem strávil tři roky, a v roce 2010 mě vítr odfoukl do Kanady, která se stala mým druhým domovem. Kromě triatlonu se věnuji extrémním, převážně zimním, ultramaratonům. Miluji windsurfing, orientační běh a pohyb všeobecně. Od dětství hraji na kytaru. K tomu jsem později přidal basu, bubny, perkuse, didgeridoo. Muzika je pro mě to, co sport, a bez ní bych být nemohl. Jsem svým způsobem bohém, kavárenský povaleč, vášnivý zahrádkář a pěstitel všemožných rostlin, legálních i nelegálních, exotických i domácích. Miluji přírodu a její fungování! Miluji život! Život vychutnávám, nespěchám! Miluji svou ženu a naše dva syny!
Pedagog a sportovní trenér s vášní pro vícedenní túry a všemožné horské přechody. Za posledních 5 let jsem procestoval více než 60 zemí a zamiloval si oblasti zejména Střední a Jižní Ameriky. V roce 2023 jsem opustil Českou republiku a vydal se na cestu kolem světa, která začala dobrodružstvím na Novém Zélandu a přes více než dvě desítky zemí putovala zpátky do Čech. Během této cesty jsem si zamiloval Nepál, Samou a Francouzskou Polynésii. Mým následujícím cestovatelským plánem je projet Patagonii křížem krážem a dobrovolničit ve školách v Jižní Americe. Na pláži mě nenajdeš, hledej mě v horách!
Jana Hejlová (1987)
Někdy máte v životě vše, o čem jste snili, ale vesmír vás přesto zavolá jinam. Jmenuji se Jana Hejlová, jsem učitelka a podnikatelka. Procestovala jsem na 40 zemí a v roce 2017 jsme s manželem prodali byt, opustili práci a vyrazili téměř na rok do světa jako dobrovolníci. Po návratu jsem se rozhodla přiblížit dobrovolnictví zejména mladým lidem, kteří díky němu mohou levně poznat svět a hlavně sami sebe. Cestovat jak dlouho chcete třeba i do krajin, o kterých se vám ani nesnilo a přitom pomáhat dobré věci. Přesně tak může vypadat dobrovolnictví. Mým přáním je, aby to, co dobrovolnictví dalo mně, mohlo na vlastní kůži zažít co nejvíce mladých lidí. Aby se uměli rozhodovat podle toho, co opravdu chtějí a ne podle toho, co si myslí, že by se mělo. Webové stránky
Teru Menclová v současnosti působí jako horská průvodkyně a profesionální fotografka, přičemž hlavní náplní její činnosti jsou svatby a produktová fotografie. Největším fotografickým koníčkem je pro ni však cestování, a to hlavně v kombinaci s horskou turistikou, o němž úspěšně publikuje na sociálních sítích. O svých cestách vypráví v první řadě na cestovatelském blogu www.terusguide.com a Instagramu.
Tripel.cz (Pavel Chlum a Petr Kvarda)
Pavel Chlum *1985 Košťálov - nyní Troskovice - Český ráj Cestovatel, přednášející, fotograf, gurmán a milovník asijské kuchyně. Po vystudování Obchodní akademie pokračoval ve studiu stejného oboru také na VOŠ. Cestování má v krvi a tak není moc volných chvil, kdy by někde nejezdil na kole nebo nepochodoval po turistických trasách sám či s rodinou. Za posledních pár let procestoval s kamarády více než třicet více či méně vzdálenách zemí. V hlavě se mu neustále honí nové destinace kam musí vyrazit a jídla která tam musí ochutnat. Petr Kvarda *1984 Košťálov - nyní Jičín - Český ráj Cestovatel, přednášející, vrchní střihač a letec dronu. Vystudoval v roce 2010 VŠE v Praze a v současnosti pracuje na pozici finančního ředitele Trevos Košťálov. Zajímá ho mimo cestování také hudba, lyžování, kolo, motorka a dobré jídlo. Cestuje od útlého mládí, kdy začal s rodinou po dovolených jako většina. V dospělosti ho s kamarády však chytlo dobrodružnější cestování po celém světě.
Pavel Sedláček je nadšený cestovatel, průvodce, chodící encyklopedie a učitel dějepisu
2 roky žil v Karibiku na ostrově Svatý Martin, více než rok na Novém Zélandu. Navštívil Austrálii, Japonsko, Rusko, Samou a další země. Založil nejobsáhlejší informační portál o Novém Zélandu VisitKiwi.cz a na svém Youtube kanálu Dlouhovory vysílá vědomostní kvízy, velmi často s cestovatelskou tématikou a zajímavými hosty.
Tereza Košnařová (*1984) Jsem hlavně máma, ale také cestovatelka tělem i duší a milovnice vintage, noirových filmů a vůně dřeva a papíru. Po studiích na TUL jsem se přestěhovala na pět let do Londýna a odtamtud jsem se začala vydávat do světa. Spočítala jsem, že se mi zatím podařilo navštívit nebo procestovat 59 zemí a že by tyto cesty vydaly na více než tři a půl roku souvislého času, během kterého jsem nastřádala do rukávu spoustu zážitků. Ty sdílím ve formě knihy o cestování Jednou se mi splní sen, cestovatelských přednášek, fotografické výstavy, článků v časopisech, rozhovorech v médiích a vytvářím produkty s cestovatelskou tématikou. Více informací najdete na vinterashop.cz.
Hudobník a cestovateľ, ktorý sa jedného dňa rozhodol dať výpoveď v dobre platenej práci „ajtýčkára“ a vybral sa do Kanadského Vancouveru, kde si hraním na gitaru a spievaním zarobil na obytnú dodávku, v ktorej potom počas deviatich mesiacov precestoval celé západné pobrežie Kanady a USA od Aljašky až po Mexiko. Počas tejto cesty písal piesne, ktoré po návrate na Slovensko nahral na svoj debutový hudobný album s názvom MegaVan. V súčasnosti už pracuje na druhom albume, cestuje a stále koncertuje.
Fotograf, cestovatel, lektor, štír a životní optimista :-) Profesionálně se fotografii věnuji cca od roku 2003. Začínal jsem jako fotograf krajiny a města, posléze přibyla fotografie reportážní a komerční fotografování firem a pro firmy. Komerčně jsem fotil hlavně interiéry a exteriéry a to klasicky, ale i pomocí virtuálních prohlídek. Od roku 2015 působím i jako fotografický lektor ve firmě FotoŠkoda. V roce 2017 jsem založil cestovní kancelář pro fotografy a cestovatele, která se jmenuje CzechPhotoTravel.cz.
Roman žil osm let ve Spojených státech, kde zjistil, že Grand Canyon fakt existuje, na Havaji padají z palem kokosy a v coloradských Rocky Mountains se dá bez námahy vylézt na kdejakou čtyřtisícovku. Od té doby cestuje, když to jenom trochu jde, nejraději do málo navštěvovaných míst. Koupal se v Severním ledovém oceánu, fotil černohřívé lvy na Kalahari, často a s chutí vyráží do hor. Z těch velkých má slabost pro jihoamerické Andy. Když je doma, tak cestuje aspoň prstem po mapě a plánuje další výpravy.
Šebestián Bok (2002)
Ahoj! Zvu Vás na svojí přednášku. Proč si mojí přednášku poslechnout? Dozvíte te se, jaký to je, když si 18ti letej kluk sbalí batoh, stáhne si offline mapy a vyrazí bez plánu stopem na Balkán. Cesta mi trvala měsíc a navštívil jsem 8 států - Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Sev. Makedonie, Albánie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Slovinsko. Zažijete se mnou spoustu dobrodružství a nevšedních příhod. Podíváte se na krásná a neobvyklá místa. Budete se mnou taky zažívat pohostinost tamnějších lidí, ale taky problémy s toulavými psy. Byla to opravdu jízda a neměli byste si to nechat ujít !!
Digitální nomádi tělem i duší. Cestujeme a pracujeme online společně již od roku 2015, kdy jsme podnikli první výpravu do Las Palmas na Gran Canarii. Od té doby jsme takto nomádsky navštívili na několik měsíců např. i Asii a střední Ameriku. Linda se věnuje projektu Příběhy zrození, kde si povídá se ženami o jejich cestě za miminkem a Jirka pomáhá lidem odstraňovat psychické bloky a rozvíjí Psaní Hravě, kde se lidé učí psát všemi deseti hraním her. V roce 2020 jsme se stali rodiči a od té doby máme v životě parťáka Šimonka.
Klára Hájek Velinská je známá cestovatelka, karavanistka a dlouholetá propagátorka kempování a karavaninku. Je také spoluautorkou Velkého průvodce karavanisty, hlavní zakladatelkou Asociace kempování a karavaningu a provozuje největší online magazín věnující se tomuto tématu v ČR.
Pavlína Zychová (1986)
Pavlína je vášnivá cestovatelka a spoluzakladatelka turistického startupu MyStay. Několik let žila různě v zahraničí – v Turecku, Malajsii, Nizozemí nebo Itálii. Velmi jí baví poznávat nové kultury, světy a zažívat neobvyklé situace.
První velkou cestu jsem podnikla už v 17 letech do vzdálené Argentiny, tehdy jsem se mezi andskými vrcholky u hranic s Chile zamilovala do melodické španělštiny, která mě provází dodnes, kdy pracuji jako průvodkyně na českých zájezdech ve Španělsku a Portugalsku. Jedna cesta ale (alespoň mým) toulavým botám nestačí, a tak jsem od té doby šplhala na sopky v Guatemale, pozorovala varany komodské v Indonésii nebo trekovala temnou jeskyní na Zélandu. Poslední rok se mi splnil velký sen a podařilo se mi ho celý strávit na cestách, vše začalo na žebřících třešňových sadů v zemi Pána prstenů, odkud jsem následně vyrazila za rozmanitostí Jihovýchodní Asie. Své zážitky ráda sdílím s ostatními, ať už formou článků nebo na mém instagramovém profilu (@srdcemnacestach).
Martin Hájek (1984)
Od roku 2009 je mým domovem Taiwan. Společně s mým nejlepším parťákem a manželkou v jedné osobě každou volnou chvíli poznáváme tento úžasný ostrov a stále nemáme dost. Naše zkušenosti a zážitky předáváme dál s vidinou toho, že se tento málo známý kout Asie dostane více do podvědomí cestovatelů. Taiwan můžete navštívit společně s námi - provozujeme zde cestovní agenturu Tofu Taiwan Tours. Mimo Taiwan jsou mojí doménou mnohé další země jižní, východní a jihovýchodní Asie, Můžete se se mnou setkat v korálovém moři Indonésie, tropických pralesech Bornea, na treku v Nepálu nebo na lyžích v Japonsku.
Petr Hricko (1976)
Snové, levitující, bláznivé a emočně zabarvené, takové jsou fotografie Petra Hricka a takový je i Petr sám. Jeho život provází neuvěřitelné příběhy a nepravděpodobná setkání s různými lidmi. K focení se dostal skrz závažné onemocnění, v těžkých chvílích mu tak pomáhalo odpoutat pozornost od těžkostí. Petr dostal druhou šanci a již několik let díky své osobité tvorbě pomáhá lidem, zvířatům a přírodě. Fotografii se věnuje už 11 let a má za sebou spoustu zajímavých projektů, výstav a zakázek u nás i po světě.
Vášnivá cestovatelka, průvodkyně, milovnice Hispánské Ameriky a španělštiny. Ve svých dvaceti letech má na kontě více než čtyřicet procestovaných zemí a stále nemá dost. Sama o sobě tvrdí, že je občas trochu šílená, ale právě to ji dělá jedinečnou. Její cesty nejsou jen o poznávání nových míst, ale také o hledání hlubšího smyslu, ať už jde o zkoumání mezinárodních vztahů, overturismu nebo jiných společenských problémů. Dokazuje, že strachy jsou tu od toho, aby se překonávaly, a to včetně těch jejích, mezi které patří třeba strach z lidí. O posttraumatické stresové poruše, se kterou bojuje, mluví otevřeně a své bariéry posouvá dál třeba tím, že se vydává do nejlidnatějších zemí světa. Své bláznivé zážitky ráda sdílí s ostatním na svém Instagramu (@hispankanacestach).
Jsem milovnice cestování a exotických dálek. V džungli jsem jako ryba ve vodě. Miluju jihovýchodní Asii, která si mě učarovala svou bohatou a inspirující kulturou, úsměvy a pokorou. S radostí objevuju všechny kouty světa a své zkušenosti předávám dál v různých podobách třeba formou itinerářů, skupinových pobytů, nebo konzultací na cestu. Ráda vás provedu světem. www.essenceforlife.cz
Jana Wolfová (1982)
Vystudovala magisterské studium obecných dějin a teorie umění, obor teatrologie na FFUK v Praze. Dva roky studovala také v Indonésii na Institutu umění tradiční balijský tanec a stínové divadlo. V roce 2006 založila Spolek Kintari foundation, v rámci něhož Jana prezentuje umění JV Asie v Čechách a podporuje vzdělání chudých dětí v Indonésii, kde Kintari provozuje několik škol a talentovaným studentům umožňuje další vzdělávání. S manželem Karlem procestovala nejen JV Asii, ale také řadu zemí Afriky, Evropy a Ameriky. V posledních letech se vydávají na dobrodružné cesty po světě i se svými třemi dětmi.
Vladimír Hauk (1968)
Vláďa, žijící do nedávna „normálním“ životem spořádaného otce rodiny, se jednoho dne rozhodl a přestal čekat na „někdy“. Nechal doma svým dospívajícím synům pár drobných na domácnost, sbalil baťůžek a vyrazil na cestu kolem světa. Při práci, kus po kuse. Vždy v rámci své normální dovolené. Během pěti navazujících cest překonal euroasijský kontinent, projel jihovýchodní Asií. Přes Papuu Novou Guineu, Austrálii a Havaj dorazil až do San Franciska, odkud hodlá příště pokračovat dál. O svých zážitcích píše na blogu cestajepribeh.cz. A nyní také vypráví.
Alešovi se stalo cestování celoživotním koníčkem a s baťohem procestoval půlku světa. Žádné dobrodružství mu není cizí, ať už ve vzdálených koutech planety či v ruchu civilizace. Obzvlášť ho přitahují hory, pouště a džungle. Jeho nejoblíbenější destinací jsou země Latinské Ameriky. V posledních letech se zakoukal do putování na motorkách po všech cestách a necestách.
Od mala som sníval sen o skutočnej divočine. Takej, ktorá mi zmení život. Po niekoľkoročnom hľadaní som sa dostal, dokonca vlakom, až na samotný východ nášho krásneho sveta. Na ďalekú , nespútanú Kamčatku. Sen o pravej divočine sa stal skutočnosťou. Mesiac v Rusku má poznačil ako máločo v mojom živote. Ak máte aj Vy radi ozajstnú prírodu, bez zásahu človeka. Takú kde Vám dáva dobrú noc 22 000 medveďov, kde možno nájdete samého seba, moja prednáška je práve pre vás.
Jsem člověk s otevřenou myslí se zálibou v přírodě, sportu, meditaci, józe a osobním rozvoji. Už jako malý kluk jsem měl potřebu zbavovat se věcí a hledat nová a jednoduchá řešení, která zlepší kvalitu života mně i ostatním. Minimalismus se tak logicky stal mou filozofií a ukázal mi, jak žít vyrovnaně, bez zbytečného stresu a s minimem osobních věcí. Objevil jsem nástroje a techniky usnadňující nejen každodenní činnosti, ale i mezilidské vztahy nebo práci s informacemi. Začal jsem svůj čas věnovat tomu, co mě naplňuje a v čem nacházím hlubší smysl. Dal jsem výpověď v korporátu a strávil měsíce nízkonákladovým cestováním po světě, jen s malým příručním batohem a úplně sám. Naučil jsem se opouštět komfortní zónu a zachovat si optimistický a kreativní přístup. Jako dobrovolník jsem pomáhal při záchraně deštných pralesů na Sumatře a vzdělával děti na škole v Malém Tibetu. Cestování nalehko, kurzy přežití v přírodě, ale i běžné činnosti v osobním a pracovním životě mě obohatily zkušenostmi, které bych rád předával dál a pomáhal lidem k jednoduššímu a smysluplnému životu.
Martin Mykiska (1966)
Cestovatel, publicista a průvodce na volné noze. Na cestách po Jižní Americe nebo Asii dohromady strávil mnoho let života. Miluje divokou přírodu, ať už velehory, pralesy nebo polární kraje, rád se nechá pohltit i ruchem velkoměst. Vydal osm autorských cestopisů, natáčí pro pořad Objektiv ČT, průvodcuje pro toho, kdo zavolá první.
Vystudovaná geografka, duší cestovatelka (jinak bych tady asi profil neměla :-), fotografka a sportovkyně, prací průvodkyně šmrncnutá kartografií (lesnické mapy Česka i autobusových linek Londýna) a neziskovým sektorem (stavění škol a záchodků v Indii, půlroční dobrovolničení v roce „kdysi" v ekvádorském pralese i několikaměsíční stáž Bolívii, která se zase tak úplně nepovedla, zato se povedl syn Simon). Publicistka článků a knih, vypravěčka pro dospělé i děti/studenty na školách. Nejčastěji jezdí do Latinské Ameriky, ale ráda má i jihovýchodní Asii, severní Evropu a ostrovy Atlantiku. Mezi její nejoblíbenější "destinace" patří jakékoli zákoutí vysoko v horách, bezprostřední lidé a živé tradice, zejména pak v kombinaci s Bolívií, Peru, Ekvádorem, Barmou, Nepálem, Madeirou, Rakouskem i jižními Čechami. Cestuje sama, s dětmi (9 a 4 roky – doufám, že to tady bude někdo aktualizovat) i ve skupině jako průvodce.
Jiří Pasz (1981)
Jirka Pasz absolvoval obor Humanitární pomoc a sociální práce na Cyrilometodějské teologické fakultě UP a Caritas VOŠ, v Nizozemském Utrechtu obor Mezinárodní rozvoj. Navštívil 50 zemí světa a spolupracoval s řadou neziskových organizací a mezinárodních institucí, fotil dětské vojáky v Ugandě, kastu sexuálních pracovnic v Nepálu, skejťáky v Barmě, zdevastované Haiti, uprchlíky v Zambii či český lékařský humanitární program MEDEVAC. Pracoval jako sociální pracovník s Romy, na prevenci korupce v ČR, či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Mezi jeho úspěchy patří fotografické výstavy v New Yorku, Ženevě a Bruselu, podíl na dvou dokumentárních filmech či založení filmového festivalu Na hlavu s tématikou duševního zdraví. Věnoval se sérii rozhovorů Nebát se pro Skautský institut a společně s přítelkyní Adélou Plechatou vydali knihu Normální šílenství představujícím atlas duševního zdraví do každé domácnosti.
Novinářka a fotografka. Začínala jako zpravodajka, od roku 2004 do roku 2018 šéfredaktorka časopisu Lidé a Země. Pracovala v řadě afrických zemí, od Angoly přes Namibii, Nigérii, Tanzanii, Keňu, Etiopii, Mali, Burkinu Faso, Čad, Niger či Demokratickou republiku Kongo. Několikrát navštívila jako reportérka Afghánistán. Dostala se také do Somálska sužovaného několik dekád trvající válkou.
Dalibor Kalčík (1969)
Narodil se v botách z toulavýho telete… Už jako malé dítě trávil s rodiči spoustu času na výpravách po tehdejším Československu a spřátelených zemích. Krátce po dovršení plnoletosti padla Železná opona, a tak začal objevovat země, které byly před rokem 1989 nedostupné. Stopem a následně autem poznával jednotlivé země našeho kontinentu – od Španělska po Ukrajinu, od Řecka po Skandinávii. Když mu začala být Evropa malá, začal postupně objevovat další zajímavá místa na ostatních kontinentech – Severní a Střední Ameriku, Jihovýchodní Asii, Afriku, Jižní Ameriku, Střední Asii… Poznávání zajímavých koutů zeměkoule se mu za posledních 35 let stalo skutečnou vášní. Miluje hory a přírodu vůbec, ale v konečném důsledku jej na cestách vždy nejvíce obohacují setkání s místními lidmi…
Zdeněk Porkert, cestovatel a fotograf, který přes 12 let cestuje po Vietnamu. Na kole, se stanem, autobusy, vlakem. Navštívil řadu zapadlých míst Vietnamu, kam noha turisty nevstoupila, včetně nejjižnějšího, nejsevernějšího, nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího cípu země. Pobyl mezi menšinami v horách, okusil jejich tvrdý život. Mimo Vietnam procestoval většinu zemí JV Asie.
Jsem architektka a slacklinerka. Absolvovala jsem obor Architektura a stavitelství na ČVUT v Praze a 4 roky jsem při studiu pracovala ve firmě Space8. Tuto báječnou firmu se zakázkami, o kterých si mladí architekti mohou nechat jen zdát, opouštím, abych se mohla plně věnovat slackline. Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života, opustit něco, co mám ráda, pro něco, co miluju. Architekturu, ani Space 8 nevěším na hřebík. Ale být slacklinerkou si žádá fyzickou zdatnost a chuť být venku za každého počasí. Nevím zda tyto vlastnosti budu mít i za 15 let:) A tak do toho šlapu, jak můžu. Jezdím za lajnami po celém světě, organizuji expedice, kurzy a přednášky. S Českou asociací slackline pracujeme na legalizování slackliningu a vytvoření základních pravidel. Je to spousta práce a spousta radosti. Ještě se mi z toho všeho trochu třesou kolena, ale už nacházím balanc na lajně svého života.
Libor Dušek (1983)
Etnolog, publicista, skialpinista a horolezec z Krkonoš. Žije v Hořejším Vrchlabí. Vystudoval sociální antropologii na Univerzitě Pardubice (2009) a postgraduální studium etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (2016). Účastní se též horolezeckých výprav (vedoucí úspěšné expedice Ski Nošak-7 495m., 2016, světový prvosjezd štítu Karla Marxe-6 724m., 2018, vedoucí skialpové expedice v Bílých Kordillerách, (2019). Spolupracuje se spol. Alternative.NOW na dokumentárních filmech (Střípky ze života horolezce, vzpomínka na Míru Šmída, 2018, režie, scénář, produkce a BOYS 1970, 2020, scénář, produkce). Jeho klíčový profesní zájem spočívá v oblasti Váchánu, v severovýchodním Afghánistánu a jihovýchodním Tádžikistánu a též v Krkonoších. Věnuje se i jiným oblastem, kulturám a kontinentům. Je autorem několika odborných knih a studií zaměřených zejména na Střední Asii a Krkonoše, dalších populárně naučných knih a více než stovky článků týkajících se zejména společensko-historických témat Krkonoš 20. století. Pravidelně publikuje a je členem redakční rady časopisu Krkonoše-Jizerské hory.
Jana a Daniel Urbanovi (1980)
Máme výhodu jsme manželé a celkem dobře se známe a můžeme se jeden na druhého 100% spolehnout. A to je při našem způsobu cestování velmi důležité. V roce 2016 jsme začali jezdit s třetím členem našich výprav Škodou 100 Barča z října roku 1969. Už jsme navštívili 25 zemí a ujeli přes 70 000 km.
Omar Jamaein (1985)
Omar Jamaein je majitel CK Hamidi, průvodce a nadšený cestovatel. Nejvíc si užívá méně turistická místa, kontakt s místními obyvateli a trhy. Cestovku si nezaložil proto, aby seděl v kanceláři, ale aby spolu s dalšími cestovateli poznával svět a zprostředkovával jim autentické zážitky z různých koutů planety. Má rád historii a o země kam cestuje, se zajímá z hlubšího kontextu než pouze turistického.
Michaela Hrdá (1988)
Učitelka angličtiny, fotografka a přednášející na volné noze. Byl to právě jazyk, který ji otevřel dveře do světa. Po jazykovce nastoupila na vysokou školu, kde absolvovala svojí první cestu na vlastní pěst a to do africké Rwandy. Cestování bez cestovky jí nadchlo a tak každý rok využívala prodloužené prázdniny na vysoké škole a odjížděla minimálně na 3 měsíce do ciziny. Začínala sama, jako au-pair ve Finsku, poté strávila půl roku v Austrálii a další léto v Americe. Po 3 rokách jí už cizí děti začaly líst krkem a tak zažádala o pracovní víza do Kanady, kde vystřídala prací hned několik. Po sólo létě v Kanadě strávila další léto v páru v Anglii, poté zase sama na Islandu a rok na to na Havaji. Pandemie jí nedovolila odjet minulé léto do Gruzie a tak sbalila pár kamarádů na prodloužený víkend ve Slovinsku. Po týdnu poslala kamarády domů vlakem a sama toho léta dojela až do Portugalska. Domů se vrátila o 3 měsíce později. Posledních pár let je většinou na cestách až 5 měsíců v roce. A kam to bude příště? Sleduj další dobrodružství na IG a fb @Miskephotos.
Markéta Kutilová (1978)
Novinářka a humanitární pracovnice. Její články a reportáže ze zemí třetího světa publikovala mnohá česká média. Působila jako projektová koordinátorka na zahraničních misích Člověka v tísni (Írán, Srí Lanka, Haiti), v Demokratické republice Kongo zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám a dětem. V posledních letech se snaží dokumentovat válku proti Islámskému státu. Pravidelně jezdí do oblastí severní Sýrie a Iráku, je spoluautorkou knih Islámskému státu na dostřel I. a II, které zachycují příběhy lidí ve válečných oblastech na severu Sýrie. Je spoluautorkou televizních reportáží dokumentujících boj proti ISIS v Sýrii a Iráku, které byly odvysílané v pořadu Reportéři ČT. Spolu s Lenkou Klicperovou založila sbírku na pomoc lidem s syrském Kobani a vede projekty na pomoc lidem v syrském Kurdistánu. Působí v novinářském sdružení Femisphera. Věnuje se přednáškové a publikační činnosti.
Ahoj, jmenuji se Martin Půlpán a narodil jsem se v Pardubicích, ale posledních několik let jsem žil a pracoval v Praze. NA PODZIM ROKU 2018 JSEM SI ZABALIL MALÝ BATOH A VYDAL SE TOULAT SVĚTEM. Z Evropy jsem přes Turecko, Írán, Kavkaz a střední Asii dojel do Číny, odkud mé kroky vedly směr jihovýchodní Asie. Bohužel po roce a půl jsem musel cestu dočasně přerušit kvůli pandemii COVID-19.
Kateřina Vytejčková (1974)
Katka je etnoložka a profesionální průvodkyně. Ve své práci i volném čase se zaměřuje především na Turecko, ráda zavítá i na Balkán, na kterém jí zajímá nejen kulturní dědictví Osmanské říše, ale i krásná příroda. Cestovat začala v roce 1996, když se vydala na první dlouhou cestu autostopem po Turecku. Tato země plná dechberoucích přírodních scenérií a starobylých památek, jí učarovala. Hned po návratu se zapsala na kurz turečtiny, aby se příště s místními lidmi domluvila jejich jazykem. Od té doby uplynulo již mnoho let a Kateřina dnes turečtinu vyučuje. Krom toho vytváří itineráře a realizuje vlastní poznávací zájezdy, při nichž se snaží předat dlouholeté zkušenosti s tureckou společností a kulturou svým klientům. Ráda při svých cestách fotí, a když to situace dovoluje, přednáší i pro veřejnost.
Jiří Kalát (1984)
* 1984 Havlíčkův Brod, nyní žije v Pardubicích Cestující pisálek přednášející pro lidi, kteří rádi naslouchají. Miluje Blízký východ a severní Afriku, ale rád se toulá kdekoliv, kde je možné zažít nějaké to dobrodružství či poznat něco nového. Je autorem knihy Všichni tady lžou, spolupracuje s několika časopisy i cestovatelskými portály a přednáší na festivalech i různých místech po celé ČR. Covid-19 zamezil cestování a přerušil přednáškové turné nejen jemu, ale celé řadě jeho přátel. Když ho oslovil Jirka Dolejš se základní myšlenkou Cestoklubu, příliš neváhal a do projektu se vrhl. Osobně zatím přednášet nejde, ale vytvořit prostor pro přednášky ano, tedy hurá do toho.
Petr Jan Juračka je jeden ze současných předních fotografů přírody. Jeho oborem jsou fotografie přírody, které mnohdy ukazují nečekané příběhy fenomény, kterým se věnuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Jako přírodovědec či prostě milovník dobrodružství a výzev procestoval s fotografickou a filmařskou technikou Afriku, Asii, Grónsko, střední Ameriku a nedávno krátce cestoval také do Jižní Ameriky, Austrálie či Japonska. Kromě toho pracoval na oskarovém filmu, má vlastní pořad Petrova divočina v rámci Víkendu na Nově a nedávno zbořil hithit se svojí knihou “Ze života fotografa”, která bude na fetsivalu také k mání.
Jakub Šolc (1995)
Šéfredaktor časopisu Svět outdooru, fyzický geograf, milovník hor a vodních toků, dálkových trailů a ultralehké výbavy na treky, kterou testuje pro Pod 7 kilo. Po českých a evropských stezkách nachodil za posledních šest let 10 000 km. Zvláštností je, že pracuje a trvale žije na cestě ve svém obytném autě, kterému říká Felix. S Felixem již několikrát objel Česko a podnikl i delší cesty kolem Pyrenejského poloostrova. O dálkových přechodech hor a o životě na cestě přednáší a píše blog www.kubojovycesty.cz. Sledovat ho můžete na FB Kubojovy cesty nebo IG @kuboj9.
Jmenuji se Petr, jsem fotograf, cestovatel a sportovec. Miluji tropy, sopky, treky na nemožných místech a džungli. Také mě moc baví ochutnávání jídel na kdejakém tržišti. A rád se vracím domů. Hodně lidí se mne ptá, proč cestuji a proč sám tak daleko od domova. Ale pro mne cestování znamená víc než jen cesta někam daleko od domova. Umožňuje mi vystoupit z mého prostředí, vidět nová místa a poznat nové lidi. Je to období, kdy aktivně sním..
Jindra a Daniel TRAVELBEAT (1986)
Jmenujeme se Jindra a Daniel, jsme manželé ze severu Čech, parťáci, spřízněné duše, cestovatelé, dobrodruzi, milovníci přírody. Od začátku nás spojuje stejná vášeň, poznávat svět na vlastní pěst. Seznámili jsme se v Černé Hoře a od té doby společně procestovali a navštívili 58 zemí a další nás stále čekají a některé nás volají znovu zpět. Itálii jsme projeli na kolech, díky working holiday vízům jsme odletěli za prací a cestováním do Kanady. Pořídili jsme si tam obytný van, v kterém jsme po většinu času bydleli a který nám umožnil poznávat krásy nejen kanadské přírody, ale i Aljašky a národních parků západních států USA. Střední a Jižní Ameriku jsme si užili místní dopravou. Jelikož nám Severní Amerika ukázala, jak krásné je cestovat v autě, které je zároveň vaším domovem, po návratu po více jak dvou letech na Evropský kontinent jsme si pořídili dodávku VW T4 a předělali ji podle svých představ. Tři roky jsme od jara do podzimu brázdili různé kouty Evropy, pak nás na chvíli zastavil kovid a loni jsme se vydali na naši zatím nejdelší cestu s touhle dodávkou. Na cestě jsme ujeli bezmála 26000km a téměř osm měsíců jsme poznávali Turecko, Irácký Kurdistán, Írán, Arménii, Gruzii a Kypr.
Tony Danilov (1991)
Napůl Bělorus, napůl člověk. Příležitostně cestuji po světě a neustále zas a znova se přesvědčuji o tom, že o něm a o životě vůbec nic nevím. Snažím se věci nebrat příliš vážně. Mým talentem je dostávat se do průšvihů a někdy i z nich. Žil jsem 2 a půl měsíce v matčině děloze v SSSR.
Karel Štěpánek, rodák z Liberce, cestoval hodně již během studia. Jeden rok strávil v portugalském Lisabonu, půl roku na Kanárských ostrovech a několikrát odjel pracovat na léto do USA a do Kanady, odkud se poté vydal např. na Aljašku nebo Havaj. Po ukončení vysoké školy začal pracovat jako projektový manažer v Praze. Cítil však, že ho to stále táhne do světa. Proto vytvořil cestovatelský projekt "Z kanclu kolem světa aneb stop otlačeným zadkům!", při kterém s partou kamarádů za více než dva roky objel svět. Následné velké dobrodružství v Indii a Nepálu se protáhlo na další rok. Netrvalo dlouho a Karel se odjel oženit do Argentiny. Co se bude dít dál? Sleduj jeho další dobrodružství na FB a IG @travel4ever.cz
Petr Hirsch (1979)
Petr pochází ze Dvora Králové nad Labem odkud vyrazil v červnu 2010 na pěší pouť do Santiaga de Compostela a zastavil se až po 16000 km v Jeruzalémě. Miluje pěší putování, pobyt v přírodě a svobodu. Za posledních 10 let prošel většinu významných poutních tras v Evropě a naputoval kolem 30 000 km. Od rou 2015 organizuje pěší putování pro menší skupinky převážně po poutních stezkách v Česku. V roce 2017 vzal svého kamaráda Honzu Duška, který je kvůli roztroušené skleróze upoután na invalidní vozík, na pouť do Santiaga. A vznikl z toho dokument Camino na kolečkách. V letech 2019 - 2020 organizoval a vedl několik poutí na Velehrad, z kterých vznikl polohraný dokument Pěšky bez hranic. Na rok 2021 připravuje expedici do Černobylu, opět s Honzou Duškem a realizačním štábem, který stojí za filmem Camino na kolečkách. A tak se můžete těšit na pokračování pod názvem Černobyl na kolečkách.
Jan Homola (1976)
S odřeným zadkem jsem vystudoval základní školu na pražskejch Vinohradech. Po té jsem byl odejit ze střední uměleckoprůmyslové školy na Žižkově, konkrétně z oboru scénografie. Nakonec mi bylo maturitní vysvědčení předáno v roce 1994 na soukromé škole designu v oboru loutka. Jako loutkař jsem se však nikdy neživil. Hned po maturitě mne vcuclo jedno z prvních grafickejch studií v Praze, kde jsem ládoval skenery diákama a sžil se s Photoshopem (tenkrát to byla jeho první verze), do kterýho od té doby čumím denně mnoho hodin. Od poloviny osmdesátejch let jezdím na skejtu a taky občas hraju na kytaru. Moje osudová životní chyba byla kapela Wohnout, ze které se nedá odejít :) Jakožto bejvalej Pražák jsem nyní náplava v jedný nádherný vesnici. A život jde dál.
Zuzana Růžičková je zakladatelka společnosti ISLANDICA s.r.o. a působí na Islandu již 23 let. Zuzana poprvé navštívila Island v roce 1997 během výměnného pobytu v islandské rodině. Tuto zemi si v patnácti letech zamilovala natolik, že se stala jejím druhým domovem a strávila zde několik let svého života. Webové stránky
Jiří Lichteneger a Milada Vaňkátová
Páreček dobrodruhů snažící se otestovat svůj vztah v co nejextrémnějších podmínkách.
Profesionální fotografii jsem se začal věnovat hlavně během mého pobytu na Zanzibaru. Vedle focení se věnuji individuálním přípravám, konzultacím a organizaci safari v Tanzánii, které občas vedu osobně. K tomu průvodcuji výlety na Zanzibaru, kde přes zimu (listopad - březen) fotím i svatby. V neposlední řadě pak taky větší akce, jako výstup na Kilimanjaro nebo opakovaně připravuji a vedu skupiny dobrodruhů na nesmyslně krásný jemenský ostrov Socotra :)
Jan Dušek (1980)
Jan Dušek má diagnostikovanou progresivní formou roztroušené sklerózy a je odkázaný na invalidní vozík. Jeho sen byl absolvovat poutní cestu do Santiaga de Compostela spolu se svým devítiletým synem Jendou. Rozhodl se pokořit Svatojakubskou cestu hned z několika důvodů. Sám pro sebe vyrazil s prosbou o zpomalení průběhu nemoci. Všem ostatním chce hlavně ukázat, že na kolečkách život nekončí a i v těžké životní situaci je možné si splnit své sny a cíle.
V současnosti žije v Brně. Od mládí horlivě cestuje. Po celé republice pořádá cestopisné besedy a zeměpisné projekce pro školy a veřejnost. Jeho koníčkem je cestování a fotografování. Navštívil řadu zemí v Africe, Jižní Americe a Asii. Jeho zájem se soustředí na mapování přírodních národů napříč celým světem. Je zakladatelem webu planetalidi.cz. Kromě cestování ještě provozuje virtuální galerii autentického domorodého umění z celého světa a realizuje dobrodružné poznávací výpravy v Africe pro cestovní kancelář Livingstone. Dále se věnuje popularizaci entomofágie a v roce 2015 se svými kolegy vydal knihu Hmyz na talíři.
Jako univerzální cestovatel a fotograf navštívil přes sedmdesát zemí světa. Nejraději směřuje do těch „kam se nejezdí“. Podnikl například úspěšnou expedici po Hedvábné stezce, včetně publikované knihy (2008), trek divočinou Grónska nebo overland podél Nilu z Káhiry do Chartúmu. V tradičních exotických zemích byl průkopníkem cestování s malými dětmi. Provázel poznávací zájezdy v Jemenu, Iráku a Uzbekistánu. Přes tři roky žil v Saúdské Arábii, kam v únoru 2020 vypravil i první dva české zájezdy vůbec. Pravidelně publikoval v českém National Geographic. Své zážitky a fotografie prezentuje prostřednictvím cestopisných projekcí, za které získal i několik festivalových ocenění. Profesionálně se věnuje vědeckému výzkumu v oboru buněčné biologie rostlin v Ústavu experimentální botaniky Akademie věd. (www.LukasSynek.cz)
Jiří Soural (1970)
Nadšenec cestování a fotografování, posledních několik let si tím plním své klukovské sny. Každý rok podnikám několik cest do světa, moje srdeční záležitost jsou polární kraje. Přestože nejsem profesionální fotograf, dávám si na fotografiích z cest záležet a pečlivě je vybírám. Byl bych rád, aby lidé, kteří je uvidí, pocítili krásu a genius loci míst, která jsem navštívil.
Igor Brezovar (1973)
Igor Brezovar, rodák ze Slovinska žijící v Praze, je mezi milovníky motorek a cestování tak známý pojem, že jej asi není nutné představovat. Proslavil se nejen dobrodružnou výpravou kolem planety, ale hlavně svým osobitým stylem vyprávění. Má na cestách po světě najeto přes 500 000 kilometrů v sedle a navštívil více jak 140 států. Jelikož Igor projel celý svět na motorce sám, tak jeho role v novém chystaném TV seriálu byla provádět začátečníka Martina Písaříka - známého divadelního herce po Africe. Aby toho nebylo málo, Igor zvolil trasu ze severu až na jih Afriky, celkem 25.000 km.
Branislav Gabo Adamec (1960)
Gabo Adamec byl členem reprezentačního výběru v horolezectví 1985-1990 a dnes je velkým propagátorem skialpinismu. Z úspěchů můžeme jmenovat prvovýstup alpským stylem severní stěnou Shivlingu a nebo 2. místo v anketě o nejlepšího horolezce Československa v roce 1987. Je spoluzakladatel největšího hobby závodu Východní Evropy Noc Tuleních Pásů, spoluzakladatel Skialpujfest a zakladatel projektu Skialpinizmu do škol.
Vojtěch Lavický (1986)
Vojta pochází z Brna, kde na VUT vystudoval obor Telekomunikace. Pár let bydlel i v Praze, ale Brno je prostě srdcovka, a tak se po cestě kolem světa zase vrátil zpět na rodnou hroudu. Záhy pochopil, že nejhezčí pohled na svět je ze sedla motorky. Z menších dovolených po Evropě se postupně staly větší a pomyslným vrcholem byla téměř dvouroční cesta kolem světa. Baví ho cestování, focení, nekonečné koukání do papírových map a řízení všeho, co má motor. Naopak se ale nepovažuje ani za fotografa ani za motorkáře. Miluje hory, přírodu a sladkosti, cizí mu ale nejsou ani města a technika. Příběhy z cest se snaží vyprávět s nadhledem a v rámci možností motivovat ostatní, aby vyrazili poznávat svět.
Pocházím ze západních Čech, kde také žiji. Mám radost, že mohu zachycovat jedinečné okamžiky a dále je s Vámi sdílet. Nejvíce se věnuji krajinářské fotografii. Nejraději využívám brzké ranní nebo večerní hodiny pro zachycení krajiny v tom nejhezčím světle. V přírodě se snažím hledat fotogenická místa, díky kterým často vznikne zajímavá kompozice. Když podmínky přejí, vzniknou často okamžiky, na které velmi rád vzpomínám. Nejraději fotím v horských oblastech. Tam totiž příroda čaruje nejvíce. Dále mě baví obecně cestování a poznávání nových zvyků a kultur.
Jsem nadšený cestovatel, fotograf a milovník Blízkého východu, který jsem poprvé navštívil v roce 2007 a od té doby se do této oblasti pravidelně vracím, zejména pak do Íránu. Přestože jsem navštívil řadu jiných zemí, např. Bhútán, Bolívii, Maroko, Guatemalu, KLDR či Arménii, Írán mně zaujal natolik, že jsem se rozhodl strávit několik měsíců studiem perského jazyka na institutu Dekhoda v Teheránu. Mám bohaté zkušenosti s průvodcováním po Íránu, plynně ovládám perský jazyk a doprovázím české firmy na jejich obchodních cestách do Íránu z pozice tlumočníka. Jsem absolventem magisterských studiích na právnické a filozofické fakultě v Plzni a také průvodcem na svých expedicích do Íránu, které naleznete na mém webu.