Lucie Vonásková a Richard Lev

Sednout si na několik měsíců do tvrdého pasteveckého sedla a cválat po planinách střední Asie, bylo jejím snem už od malička. Jsou to ty širé stepi z pohádek, kde si snad každé dítě od koní vždycky představuje, jak naskočí na vraného hřebce a tryskem pádí v záři zapadajícího slunce několik hodin vstříc rovnému horizontu. A od čeho jsou dětské sny? Od toho, aby se plnily.

Lucie se tedy na střední škole začala sama podle internetu učit středoasijské jazyky a později začala cestovat po střední Asii. Aktuálně mluví uzbecky, kazašsky, kyrgyzsky, rusky, anglicky a španělsky. Léta náhodného stopování se studentsky “holým zadkem” se podepsaly na jejím cestovatelském stylu, kde je pro ni důležitější potkávat místní lidi, povídat si s nimi a objevovat náhodná místa v pustině než si odškrtávat profláklé památky jednu po druhé. I když památky má naštudované ze své průvodcovské praxe.

Aktuálně se věnuje převážně cestování na koni, a kromě sebe do střední Asie na koni tahá i své kamarády a další lidi. Nezapomíná však ani na své kořeny a alespoň jednou za rok si vyjede do “stánů” na pořádnou náhodnou stopovačku…

Motto: Zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je intenzivní.